Before you(Teen Wolf CZ)

Returning was a mistake

Když jsme došly k lavičkám už jsme každá měla kabát, sako nebo bundu. Sice jsme v Californii, ale stejně už je chladněji. Sedla jsem si vedle Allison a koukla se po lidech kolem. Bylo jich tu dost, co jsem neznala. Kdežto mě znal každý. Mírně sem se na všechny usmála, ale nebyl to takový ten milý úsměv, byl to ten povrchní úsměv, který jim dával najevo, že jsem něco víc než oni. A taky jsem byla. Tedy pořád jsem. Pak jsem si všimla, že trenér posílá Scotta do brány. Proč to sakra dělá vždyť ví, že Scott není brankář. Všichni to věděli. Scott by ani neměl hrát vždyť je astmatik. ,,Kdo to je?" zeptala se Allison a koukala na Scotta. Už jsem otevírala pusu, že jí to řeknu, ale Lydie mě předběhla. ,,Tenhle? Já ani nevím proč?" řekla s hlavou na stranu. ,,Ty víš Ellery? Víš, Ellery běhá za náš školní tým. Je nejlepší, takže zná snad každého ze školy. Zná více lidí než já, proto je moje nejlepší kamarádka. A taky protože se známe od malička" řekne Allison na jeden nádech až se divím, že něco takového zvládne. ,,Viděla jsem ho ve třídě" řekne Allison a já zakroutím hlavou jakože nevím, kdo to je. ,,Asi nějaký průměrný puberťák" řeknu a lehce se uchechtnu. Nemůžu jim říct, že ho znám. Že jsem se s ním jako malá kamarádila a hrála si s ním a jeho fenkou Roxy, která už není mezi živými. Trenér zapíská a všichni co sledujeme Scotta vidíme, že se chytl za hlavu a kroutí sebou. Co se mu sakra stalo? Aby toho nebylo málo jeden z hráčů už vystřelil a trefil se mu do helmy. ,,Au" řeknu, udělám divnou grimasu a pak se začnu smát. Je mi ho sice líto, ale smál se každý, takže i já. Dokonce jsem viděla, že se směje Stiles a coach. U coache se ani nedivím, směje se vždy cizímu neštěstí. Pamatuji si, jak jsem si jednou zapomněla zavázat tkaničky a rovnou jsem se rozeběhla. Tak nějak jsem zakopla o tkaničku a spadla. Ten hajzl se smál taky. Proto ho nemám ráda a on nemá rád mě. Teda až na to, že mu vyhrávám trofeje. To mě má rád. Vím, že je podvod používat svoje nadpřirozené schopnosti, ale běh mi pomáhá racionálně přemýšlet a když tak pomáhám škole tak proč ne? 

Všimnu si znova Scotta. On chytil míček a hned pak další a další.,,Připadá mi dobrej" slyším říkat Allison.

,,Jo, hodně dobrej" říká Lydie.

 Jackson předběhl ostatní kluky dokonce i mého kamaráda Dannyho a nabere si holý jeden míček. Napětí mezi diváky se zvedne. Chytnu lavičku pod sebou. ,,Pojď Scotty to dáš" řeknu si pro sebe potichu a hlavně tak, aby mě nikdo neslyšel. Jackson vystřelil a já sledovala míček. Pro nás vlkodlaky je to něco jiného. Vidíme ten míček a víme, že na jeho chycení máme víc času. Nebo tak nám to připadá. A Scott? On ho chytil. Postavím se a radostně zatleskám. Po očku vidím holky, které se taky zvedly a Lydii, které se kouká na Jacksona neúprosně. 

Po tréninku mě Lydie odvezla domů. Pro Allison si dojeli rodiče, což je docela ponižující. Tedy já bych se propadla do země, ale u mě jsou rodiče něco jiného. Jsou to jen lidi, co mě adoptovali po tom co moje rodina zahynula při požáru, který někdo založil v Haleovic domě. Moje matka se hodně bavila s Taliii Haleovou, zatímco já jsem si hrála s jejími dětmi.

Vejdu do svého pokoje a rovnou se převléknu. Tyhle věci co nosím do školy nejsou moc pohodlný. Kouknu se na mobil a uvidím esemesku. My o vlku...

Derek je ve městě a chce se se mnou sejít. Derek Hale byl muž, od kterého jste nikdy nevěděli co čekat. Z jeho obličeje se toho moc vyčíst nedalo. Ale když byl se mnou nebo s někým koho znal dlouho byl....normální dokonce se i smál. 

Dorazím do lesa. Kouknu se okolo sebe a zhluboka se nadechnu.  Dlouho jsem tu nebyla, ale cestu si pamatuji. K Haleovic domu to není tak daleko. Rozejdu se tedy tam. Pamatuji si každý strom. Všechno i to jak ten dům vypadal.