Moje Mafiánská Láska

Panický záchvat

Ahoj! Doufám, že se vám nová kapitolka z pohledu Elis, bude líbit! :) Moc děkuji za hlasy a komentáře!

Ticho před bouří. Ano, přesně tak bych nazval Katiino chování. Sedíme u snídaně, jediné co je slyšet je občasná ráno lžičkou o hrníček nebo usrkávání kávy.

Je nás o jednoho víc než normálně. Jsem tu já, Katie, James a Jake. Já s Jakeem musíme vypadat příšerně. Večer jsem volala Gordonovi, že zůstáváme doma a na ranní směnu nejdeme.

Katie byla dost vyděšená, když jsem pořezaná přišla domů a vláčela s sebou Jakea, který měl rozřízlou ruku a musel si jí držet, jelikož mu z toho pořád vytékala krev. Spal se mnou v posteli. Jsme kamarádi a ani jeden s tím neměl problém.

Ráno mě Katie pozorovala a pořád mhouřila oči. Sedíme naproti sobě a pozorujeme se. Kluci nervózně upíjí kafe.

„A dost," přeruším to ticho. Všichni nadskočí leknutím. „Takhle žít nemůžu. Prostě to řekni," vyzvu Kate.

James zaúpí.

„Nevím, o čem to mluvíš," pronese klidně Kate. Aspoň se snaží, aby to znělo klidně.

„Kate přestaň. Nejsme děti, prostě mi řekni, co tě žere."

Přimhouří oči. „Já nejsem jediná, koho to žere." Významně se zadívá na Jamese. Ten zatěká nervózně pohled ze mě na Kate.

„No, Elis... Je pravda, že jsme se spolu s Kate o tom bavili."

„A?"

Katie chvíli sedí rty sevřené a pak najednou vyhrkne: „Bereš drogy?"

Otázka zůstane viset ve vzduchu, všechny pohledy jsou zaměřené do mého vyjeveného obličeje.

„To jako myslíš vážně?" zeptám se jako v transu.

Sevře rty do úzké linky a pak pomalu kývne.

Nejdřív ztuhle sedím a zírám na ní, ale pak v jedné sekundě se ve mně nahromadí zlost. Vyskočím na nohy a téměř převrhnu židli. Otočím se na patě a odcházím směrem do svého pokoje.

„Elis, počkej!" křikne za mnou James. Zastavím se, ale neotočím.

„Takhle jsme to nemysleli."

Otočím se. „Tak jak? Myslela jsem, že jsme kamarádi! Znáte mě! A nařknete mě, že beru drogy? Proč?!" křičím.

„Podívej se, jak jsi přišla domů! Nic jsme ti nevyčetli, jen jsem se zeptala, pomohla bych ti, kdybys to potřebovala. Nenapadlo mě odůvodnění, proč by ses měla vracet v takovém stavu, v jakém ses z práce vracela, přijde mi, že se ti někdo snaží ublížit. Díky lokálu v jakém pracuješ, jsem si prostě myslela, že to bude tím!"

Motala se mi hlava. Z toho všeho. Bylo mi zle.

„Jak sis to mohla myslet!" křičím a celá se klepu.

„Nevím! Já nevím!"

„Jsme nejlepší kamarádky!"

„Samozřejmě!" vyštěkne a zvedne se taky. „A já vím, čím sis prošla, a nemyslím si, že drogy jsou tak moc špatný nápad! Z toho co sis prožila, by je bral každý druhý. Chtěla jsem se ujistit, že ty ne."

Ruce se mi třesou jako bych měla zimnici, celá se klepu a musím vypadat jako při záchvatu z nedostatku drog.

„Lis?" ozve se opatrně Jake.