Tma

2.

Otevřeli se. 

Oslnilo mě prudké světlo. Neviděla jsem tomu člověku do tváře, ale podle postavy to byl muž, no spíše mladík. ,,Pomozte mi..." Zakňourala jsem.  Rozsvítil baterku a posvítil i do očí. Teď jsem neviděla vůbec nic. ,,Vstávej řekl. No dělej hni se! Nemám na to věčnost, za chvíli se vrátí." Chytl mě za ruku, aby mi pomohl vstát. Byla jsem tak vyděšená. Nevěděla jsem kam jdeme. Ale jedno jsem přeci jen věděla. Byl nádherný, vypadal jak anděl. Měl černé vlasy a hnědé oči. na sobě měl Koženou černou bundu a roztrhané jeany. 

,,Dělej sedni si." Chodil furt z místa na místo. Je nervozní pomyslela jsem si. ,,Co jsi zač, co tady dělám a co po mě chceš..." ,,Ještě další otázky?!" Odsekl mi. ,,Ne." Zamumlala jsem. ,,Na." Podal  mi talíř s jídlem. ,,Na vysvětlování teď není čas, někdy jindy. Teď se najez a pak tě musím zavřít zpátky. Za chvíli se vrátí." Jídlo jsem do sebe naházela, měla jsem strašný hlad. Bramborovou kaši, kterou nemám vůbec ráda, mi v tu chvíli přišla tak strašně moc dobrá. A ten párek k ní byl ještě lepší. ,,Kdo se vrátí?" ,,Na nic se neptej  ti říkám.Vysvětlím ti to někdy jindy. Rychle se napij." Ani sem se pořádně nenapila a uslyšela jsem kroky, cizí kroky...