Tma

3.

,,Kruci!" Zašeptal. ,,Dělej, pojď, honem no tak zvedni se. Jestli zjistí, že jsem s tebou mluvil zabijou nás!" Rychle jsem vstala. Běželi jsme dlouhou chodbou, která se mi zdála nekonečná.,,Dělej, dovnitř! Ani muk jasný. Nemluvil jsem s tebou, nesahal jsem na tebe, nedával jsem ti najíst jasný?! Až odejdou tak zase pro tebe přijdu a tentokrát ti všechno vysvětlím, ale musíš do té doby mlčet. Vydržet to. Buď silná." Zněla jeho poslední slova a pak odešel. Sedla jsem si do kouta a čekala. Nevěděla jsem na co, ale čekala. Řekl ať počkám. 

Seděla jsem tam takhle snad tři hodiny. Byla jsem strašně moc unavená. Ale bála jsem se usnout. Nakonec jsem na chvilku zabrala. 

Probudilo mě prudké světlo, které mi svítilo do očí. Zamrkala jsem, abych se rozkoukala. Nade mnou stál cizí muž. Měl zvláštní oči. Bez výrazu. Chladné. Prostě bez citů.,,Co jste..." Nedořekla jsem větu a najednou mě chytil pod krkem. Dusila jsem se.,,Hmmm...zvláštní, je silná, velmi silná. Vybrali jsme dobře. Mám dojem, že je to ta kterou jsme hledali, ta nejsilnější." Co? Jaká nejsilnější? Co to má znamenat? Říkala jsem si v duchu.,,Posaď se." Řekl jeden. ,,No honem posaď se, nebudu to opakovat několikrát za sebou." Pomalu jsem se posadila. Viděla jsem ho. Toho co mi dal najíst a napít. Ten co vypadá jako anděl, který žije v pekle. Byl opravdu nádherný, ale na tohle teď nebyl čas. Protože mě právě řezal do ruky. Bolelo to. Ten nůž zarýval hluboko, snad až ke kosti.,,To snad není možné!" Řekl jeden. Co se děje? Koukla jsem se na svoji ruku. Ta rána! To není možné! Hojila se!