Tma

5.

Probudila jsem se. Nevím jestli bylo ráno, noc, odpoledne, dopoledne. Nikde jsem neměla okna tak jsem to nepoznala. Ale věděla jsem, že na chodbě se svítilo. Sedla jsem si a opřela se o zeď. Přemýšlela jsem. Co jsem vlastně zač? Co to má všechno tohle znamenat? Už vůbec ničemu nerozumím. Opravdu ničemu. Rozbrečela jsem se. Bála jsem se. Snad v životě jsem se tak moc ještě nebála. Koukala jsem na svou ruku, nechápu jak se mi to mohlo tak rychle zahojit. Uslyšela jsem kroky. Otevřeli se dveře.,,Tak pojď už odjeli vrátí se až večer." Byl to ten pekelný anděl, Zek. Pomalu jsem vstala a šla k němu. Usmál se na mě a utřel mi slzy, které mi ztékali po tváři. Podívala jsem se mu do očí. Byli nekonečné, na rozdíl od tam toho chlápka v tědlech očích byl cit.,, Neboj se všechno bude dobrý, to ti slibuji." Řekl mi. Šli jsme zase tou dlouhatánskou chodbou. 

,,Máš hlad?" Zeptal se mě když jsme došli do kuchyně. ,,Jo do cela mám a jestli můžu vodu?" ,,Jasně, že ano." Odpověděl a usmál se.

Když mi dal jídlo a pití tak jsem se ho zeptala:,,Noo...ehm..aa..." ,,Chceš to vysvětlit, že jo." Kývla jsem hlavou na souhlas.,,No jak bych začal. Víš, nejsi obyčejná dívka jako ostatní. Jsi vijímečná, a to hodně. Jsi čarodějka, sice o tom nevíš, ale jsi. A to hodně silná. Unesli tě, protože tě potřebují na rituál. Říkal jsem jim, že nejsi ta pravá, ale oni neposlechli. A unesli tě. jestli mi teď nebudeš věřit, pochopím to. No a jak jsem říkal jak tě chtějí použít na ten rituál, zabili by tě. No vlastně by z tebe vysáli krev. Nemyslím tím že by do tebe kousli jako upíři ne, podřízli by tě a tvou krev by z tebe nechali vytéct do poslední kapky. Pak by ji teprve vypil ten co tě včera řezal. Jsi ta nejsilnější čarodějka Ell." Všechno mi to do sebe začalo zapadat, i to co jsem nacházela u mámy v pracovně když jsem byla malá. jsem čarodějka, a mámu kvůli tomu zabili. Policie říkala, že byla součástí zvlaštního rituálu. Satanistické to prý nebylo. Bylo to na půl, bílá magie a černá magie. Potřebovali ty strany vyvážit.Jen jedno jsem nechápala.,,Proč se mi snažíš pomoct? Jsi jeden z nich proč jsi ke mě tak hodný?" ,,Kdy jsem byl malý, zabili mi rodiče, oba dva. Ve škole mě nenáviděli byl jsem jiný. Jen jsem se kouknul na lidi a hned přede mnou utíkali, báli se mě, byl jsem pro ně jako noční můra. Jsem dítě Ďábla. Umím ovládat myšlenky pouhým pohledem, mučím lidi. A to tím, že se na ně podívám a v hlavě si představuji tu bolest kterou chci aby prožívali." Bála jsem se ho. Přibližoval se ke mě, až mě namáčkl ke zdi, dívali jsme se z očí do očí. Cítila jsem jeho teplý dech. Naše oči byli propojené. Cítila jsem jak mu v žilách proudí teplá krev. Pohladil mě o tváři. Moje srdce tlouklo o sto šest. Miluju ho pomyslela jsem si. ,,A proč jsem na tebe tak hodný? Proč tě nemučím tak jako oni? Protože tě miluju Ell. Jo miluju tě a vím, že ty miluješ mě." Tuhle větu dokončil políbil mě. Naše myšleky se spojili. Byli jsme spojeni celý. Jeho lehké doteky jsem milovala. Jeho oči. Miluju ho.