Who are you Ladybug?

2. Kapitola

"A víš kdo je Ladybug?"
Až teď jsem si uvědomila kam jsem nechala tyhle otázky zajít. Vždyť mě můžou odhalit! Lila stála naproti mě se zlomyslným výrazem. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Všichni se na mě dívali a pozorně poslouchali co říkám. Adrien tam stál s otevřenou pusou a v ruce svíral blok a tužku. Vážně si to zapisuje? Podívala jsem se na Alyu. Ta dělala skoro to podobné jako Adrien, ale její výraz. Její výraz se mi nelíbil. Jako kdyby věděla kdo já jsem. Její otevřená ústa a nechápavý pohled, to se mi nelíbilo. Ale překvapilo mě, že si to nenatáčela, jen křečovitě svírala tužku. Podívala jsem se zpátky na Lilu, která čekala mou odpověď. Rozhodla jsem zalhat. Nebo to možná taková lež nebude. Já vlastně nevím co schopnost miraculous Ladybug skrývá. Možná sama o sobě vím už všechno, nebo jsem svou jinou stránku ještě neobjevila. Nadechla jsem se a vyslovila ty slova, které jsem chtěla říct.

"Ne, já nevím kdo je Ladybug" řekla jsem a najednou všichni ti, co u mě stáli odešli. Začali si znepokojivě šuškat. Strašně mě zajímalo co říkají, ale pátrat po tom jsem nehodlala. Ješte bych se dozvěděla něco, co by se mi nelíbilo. Co neslyším, to mě nebolí. Uslyšela jsem zvuk zvonku ( To mě bolelo ) a vše se najednou uklidnilo, všichni si už seděli na svých místech. Tedy kromě mě a Lily. Dívala se na mě opovrženě, jako před tím Chloe. To mě dost naštvalo.

"A na co to vlastně potřebuješ? Ty naše "superlhářko". Aha už vím! Ty to chceš použít do další superlži"
Vím, teď jsem to přehnala. Ale co má na mě takhle koukat?!
Celá třída se začala smát. Dokonce i Adrien se trošku zasmál. Podívala jsem se na Alyu. Ta si mě zkoumavě prohlížela a já se bála toho, co se jí honilo hlavou. Svůj pohled jsem obrátila zpátky k Lile. Ta se na mě naštvaně dívala, až jsem dostala strach. Uhla jsem pohledem a usedla na místo.

"Co to do tebe vjelo?" Sykla mi Alya do ucha. Po jejích slovech jsem si zakryla tvář rukou.

"Já nevím" zašeptala jsem "Naštvala jsem se" Nevěděla jsem, co jí mám říct. Otočila jsem se a uviděla Lilu, jak mě propalovala pohledem.

"Marinette, ale mě zajímá, jak víš všechno to o Ladybug. To nevím ani já" šeptala "A nějak mi nejde do hlavy to, že to co si řekla, platí i u tebe"
Věděla jsem na co naráží. Přesně takhle jsem odpověděla, když se zeptala na MOU oblíbenou barvu. Až teď mi došlo, jak jsem si dnešek zavařila. Alya mě zná až moc dobře a několikrát jsem básnila o tom, že si s Adrienem pořídíme křečka. Kousla jsem se do rtu. Nevěděla jsem co jí mám na to říct, tak jsem se po chvíli ťukání s prstem o lavici rozhodla, že jí řeknu první co mě napadne.

"Víš Alyo" odmlčela jsem se "Ech Ladybug mi to říkala! Včera jsem ji potkala a udělala s ní rozhovor" nevině jsem se na ni usmála.

"To je divný" zamumlala moje kamarádka. Znervózněla jsem a koukla na ni. Poznala jsem, že mi moc nevěří.

"A jaktože máte -" větu nedopověděla. Podívala se na mě zase s otevřenou pusou a já si jen pomyslela "sakra". Otevřeli se dveře a ve třídě se objevila učitelka. Ulevilo se mi, že už nemusím na nic odpovídat, ale když jsem uviděla ledový výraz učitelky, tak mě ta radost ihned přešla.

"Co se tak smějete?! Chcete jít k tabuli?!" Zařvala. To bude zase hodina...

Alya si celou hodinu něco psala do zápisníku. Nedovolila mi nahlédnout co se tam píše a já mám docela strach, že to byl zápisník určený k Ladybug teoriím. Kdyby mě odhalila, tak ani nechci vědět co by následovalo. Určitě by byla naštvaná, že jsem jí to neřekla. Teď můžu jen doufat, že nic netuší. Z nenadání se na mě usmála a začala něco hledat v batohu.

"Jo a ještě tohle jsem ti chtěla ukázat" z baťohu vytáhla sluneční brýle. "Včera jsem si je koupila. No, nejsou boží?" Obdivně jsem si brýle prohlížela, i když upřímně mě moc nezajímali. Spíš mě zajímal její zápisník, ale ten jí krást nehodlám.

"Jsou úchvatný" usmála jsem se.
Alya se usmála a z mého překvapení vytáhla ten zápisník.

"Rozhodla jsem se pokročit v pátrání po Ladybug" řekla a já znervózněla.

"Už má-máš nějak-kký tip?" Zakoktala jsem. Bála jsem se její odpovědi.

"Možná" řekla a ani se na mě nepodívala.
"Ale teď budu víc prošetřovat dívky s modrými oči a s černými vlasy, které mají modré odlesky". Když to řekla, tak jsem sebou málem šlehla. Ihned jsem si nasadila její brýle a hlavu schovala do kapuce, která byla na mé mikině, kterou jsem tak často nenosila.

"Jsi v poho Mari?" Zeptala se mě. Věděla jsem, že teď si myslí, že jsem blázen, ale já absolutně nevěděla co mám dělat. Asi začnu nosit jako beruška paruku a čočky.

"Jo jsem" usmála jsem se "Nevypadám teď "cool" ?" Zasmála jsem se a ona chvíli nechápala, ale zasmála se taky.

"Co si myslíš že děláš, Marinette?" Uslyšela jsem zase ten hlas bohaté holky. Chloe. Ten její výraz absolutně nemůžu vystát. Rychle jsem si brýle a mikinu sundala, aby mě takhle neviděl Adrien.

"Chudák Alya. Musí s tebou sedět. Ne vlastně! Vy jste chudáci obě!" zasmála se a já zatla pěsti. Jsem si jistá, že Alya žádný chudák není a já taky ne! To spíš Sabrina je chudák, že s ní musí trpět. Sice jí to jako trpění nepřijde, ale to už není moje věc.

"Ignoruj ji" řekla mi moje kamarádka a já byla vděčná, že ji mám. Přikývla jsem a sledovala jak pohledem přejížděla moje vlasy. "Si v pořádným průšvihu Marinette" řekla jsem si sama pro sebe.

Za chvíli zase zazvonilo a začala další hodina, tak to pokračovalo celý den...

Uslyšela jsem poslední zvonění za dnešní den. Jako všichni jsem se šťastně usmála.
Začali jsme si balit věci a učitelka nás naštvaně sledovala.

"Mohu se zeptat, co děláte?"

"Ne" sykl někdo vzadu a učitelka praštila do stolu "Au". Zatřepala svou rukou a naše třída se mezitím seřadila ke dveřím.

"Nashledanou a hezký den, paní učitelko!" Zahlásal Kim a odešel.

"Hodinu končím já! A to kdy odejdete taky!"

Všichni ignorovali učitelku a začali odcházet ze třídy.

"Tak jo! Jen jděte! Já tady vlastně jsem úplně k ničemu!" Začala naštvaně pohazovat rukama učitelka. Někdo zašeptal "Jo to jste", ale ona to bohužel slyšela.

"Kdo to říkal?!" Zakřičela a stoupla si. Ale za chvíli si zase sedla začala mluvit o tom, že na to nemá.

"Ta je dost na nervy, co?" Zasmála se Alya a já s ní.
Najednou do nás vrazila Lila. Alya se ni podívala pohledem "Hrabe ti?!", ale ona to ignorovala.
"Ještě uvidíš Marinette" zašeptala mi do ucha se škodolibím úsměvem a odešla...