Jedna Jediná

3

,,Už se mě na to hodně dlouho nikdo nezeptal." odpověděl. Uviděla jeho tvrdé mužné rysy. Byl docela pohledný.
,,Na." došel až k mé kleci a podal mi zbraň.
,,Proč mi to dáváš." nechtěla jsem mu nějak moc věřit. ,,A co po mě chceš?"
,,Nechci po tobě vůbec nic. Ale jmenuju se Jared.. A teď mi musíš trochu pomoct." odložil tu obrovitou věc na zem a podíval se na mě svýma hlubokýma modrýma očima. ,,Protřebuju, aby ses přeměnila." řekl a gestem ukázal na svůj nehet.
,,Ne! Proč bych měla?!" zařvala jsem. Nemůžu se tu vázat na nějakýho týpka, co když mi chce ublížit. Když.. Byl tak charismatický.
,,Pššt.." protáhl svou ruku skrz mříže a chytil mě za tu mou. ,,Děláš to pro sebe, ne pro mě."
,,No.. Tak pozor." pronesla jsem a zamyslela se. Hlavně o událostech z minulých dnů. Jak prostě přišli a zmáčknutím jedniného tlačítka zničili to, co my po desítky let budovali. Jak mě nazval courou. Jen kvůli lidem jsme trošku jiní. To oni porušili lidská práva a zmutovali nás. Chtějí nás zničit jen kvůli modrým vlasům, stříbrné kůži, černým očím a dvěma výrostkům na hlavě. A kvůli síle. Té, kterou všichni až na mě zavrhují. Já ji zbožňuju.. Zas ta slast..
Podívala jsem se na své ruce, u nichž mě zase začali bolet konečky prstů. Měla jsem obrovskou touhu zabíjet. Koukla jsem se na Jareda, který mě jemně držel za mou zdravou ruku. Snažila jsem se ten pocit ovládnout.
S obrovskou bolestí se mé drápy začaly prořezávat skrz kůži pod nehty. Když mi dorostly, Jared se usmál a odhrnul si tmavé vlasy z čela. Chytil ozbrojenou ruku, protáhl ji přes mříže a podivně zkroutil k zámku. Věděla jsem, co měl za luben a pomohla jsem mu ho svými ostrými pařáty odemknout. Zasunula jsem je zpátky a Jared otevřel dveře klece.
,,Jsi skvělá." opět se usmál a chytil mě za ruce. Zadívala jsem se mu do očí.
On mi to oplatil.
,,Určitě to zvládneš." řekl a v tom se stalo něco nečekaného. Stěna s okénkem, jak jsem si tedy myslela, zlověstně zaskříkpěla a začala se otevírat.
Jared mi rychle vtiskl do rukou zbraň a chytil za ramena. ,,Dáš to.. Avo.." pustil mě, zabouchl dveře a utekl do tmy. Klec se začala posouvat směrem k otevírajícím se dveřím.
,,Jarede!!" řvala jsem, ale nic se nestalo.
Najednou se zničehonic kovový kruh s řetězem na mé noze uvolnil.
Klec vyjela z otevřené brány, jenž se potom zase začala zavírat.
Byla jsem v nějaké další místnosti, ale nic jsem kvůli tmě neviděla, jen jsem rozeznala kruhový tvar. Ale slyšela jsem hlasy lidí vycházející jakoby zezhora.
Moje klec se otevřela.
Vyšla jsem opatrně ven. Ale ani jsem se nestačila pořádně rozhlédnout a rozsvítili se oslepující reflektory. Zakryla jsem si oči hranou ruky.
,,K-Kde to jsem." vydala jsem ze sebe, ale v tom jsem uslyšela hlasitý jásot lidí. Byla jsem v nějaké aréně a tušila jsem, co se bude dít. ,,Sakra.." řekla jsem si v duchu a ještě jsem se stihla natáhnout do klece pro Jaredovu zbraň. Byla hrozně těžká. Jestli s tímhle mám bojovat..
Pomyslela jsem si a srdce mi bušilo jak o závod.
V tom jsem někde za mnou uslyšela hrozivý řev. Otočila jsem se a tam stálo monstrum. Nevěděla jsem, co to je za zvíře.. Vypadalo to jak nějaký medvěd, zkřížený s orlem, lvem a to všechno ještě s opicí. Rozběhlo se to směrem ke mě.