„Páni, já myslel, že si děláš srandu, že ji znáš jen dva dny," vykulil oči Michael a nechápavě na mě hleděl.
„Mikey, nedělal bych si z toho srandu," pošeptal jsem a objal ho.
„Cale, to není dobrý, vůbec to není dobrý, je to katastrofa," naznal Michael a hladil mě po zádech.
„Tak mi sakra řekni, co s tím mám dělat," odpověděl jsem a zvedl jsem k němu zrak.
„Měl by jsi zapomenout," pošeptal.
„Mikey, to nezvládnu," řekl jsem a odtáhl jsem se od něj.
„Tak co jiného chceš dělat?" zeptal se Michael a zamračil se.
„Nejdřív se jdu projít, potřebuju si pročistit hlavu, třeba mi to pomůže," špitl jsem a zvedl jsem se.
„Calume neblázni, vždyť tam prší a celkem hodně, koukni," odpověděl a ukázal na okno.
„To je jedno, prostě potřebuju ven," řekl jsem a vydal jsem se jen v mikině pryč z domu.
Po půl hodině jsem došel do Sarbucks, kde jsem si dal teplou kávu a posadil jsem se k zadnímu, celkem zapadlému stolku u okna.
Jakmile jsem se občerstvil, šel jsem v dešti dál a zastavil jsem se až pod jedním mostem, kde bylo ticho a sucho, nikdy jsem tu nebyl, ale bylo to tu něčím zajímavé.
Posadil jsem se na zem a koukal jsem na kapky, které se snášely z nebe pořád větší rychlostí.
Přemýšlel jsem, až jsem opřený o stěnu mostu usnul.
ČTEŠ
I might be in love with fan. // calum hood
Fiksi Penggemar„Calume, pochop, že to není láska, já jsem tvoje fanynka a ty jsi slavný, navíc tvoje kapela tě potřebuje," řekla a odhodlala se mi kouknout do očí. „V tomhle se mýlíš, nic na světě není důležitější, než to, aby jste byli šťastní a on rozhodně šťast...
