S Den jsme propovídali půlku noci a já se do pokoje dostal, až ve tři.
Venku pořád pršelo a já se posadil na parapet, kde jsem si dopíjel svůj vlažný čaj a pozoroval jsem kapky na skle.
Dotáhl jsem si k sobě kytaru, které původně patřilo místo v rohu pokoje a vybrnkával jsem různé tóny.
„Calume, spíš?" zaklepala na dveře Den a vešla do pokoje.
„Ne, já, nemohl jsem usnout," odpověděl jsem a koukl jsem na ni.
„Já taky ne, nesnáším bouřky," špitla a sedla si na mou postel.
„Sluší ti to," pousmál jsem se, když jsem si všiml bílé mikiny, kterou jsem navrhl.
„Za to může ta mikina," řekla.
„Nejen ta mikina, Den," odpověděl jsem.
„Skládáš?" zeptala se.
„Vlastně ani ne," pousmál jsem se.
„A nechtěl by jsi mi něco zazpívat?" špitla s úsměvem.
„Něco konkrétně?" zeptal jsem se.
„Cokoliv," odpověděla.
„Možná jindy, Den, dnes to není dobrý nápad," řekl jsem a sedl jsem si vedle ní.
„Cale, prosím," usmála se.
„Později, navíc bychom už měli jít spát," pošeptal jsem.
„Já, mohla bych tu prosím zůstat s tebou? Alespoň, než přestanou ty blesky," zeptala se.
„Klidně tu zůstaň, budu rád," usmál jsem se.
„Chce se ti vůbec spát?" špitla.
„Ani ne, tobě?" odpověděl jsem a objal jsem ji kolem ramen.
„Nechce," pousmála se.
„Tak se můžeme kouknout na nějakej film," řekl jsem.
„Nebo by jsi mi o sobě mohl něco říct," pošeptala.
„Co by jsi chtěla vědět?" usmál jsem se.
„To, co ještě nevím," odpověděla.
„Toho je hodně," špitl jsem.
„Času máme dost," usmála se.
„Takže odletíš, až později?" zeptal jsem se a čekal jsem co z ní vypadne.
ČTEŠ
I might be in love with fan. // calum hood
Фанфик„Calume, pochop, že to není láska, já jsem tvoje fanynka a ty jsi slavný, navíc tvoje kapela tě potřebuje," řekla a odhodlala se mi kouknout do očí. „V tomhle se mýlíš, nic na světě není důležitější, než to, aby jste byli šťastní a on rozhodně šťast...
