Vychovávána lidmi a ulicí

Nový začátek

Rozhlédla se po bílé místnosti. V hlavě měla tolik myšlenek. Dvě okna naproti dveřím, jinak prázdno. To, že měl být její pokoj? Bylo to malé... menší, než chtěla, tak akorát, aby se tam vešlo to důležité. Vlastně celý dům byl menší. Úzká kuchyně už byla zařízena v šedých barvách, stejně tak i jídelna, maličká místnůstka s šedým stolem a třemi židlemi. Do obýváku se sotva vešel gauč a malý stolek s lampičkou, na stěnu přišla ještě televize, pro kterou její táta měl zajet další den. V koupelně bylo maličké umyvadlo, záchod a do rohu zrovna přidělávala skupina cizích chlapů sprchu, i tak se sotva dalo projít. Ložnice jejího otce byla vlastně jen postel, okno a naproti bylo místo na úzkou skříň, pro kterou ještě také museli dojet. Postel, stůl a židle do rohu a ke zdi přitisknout skříňku do jednoho pokoje byl vlastně luxus.
"Tati? Dojdu pro pytel." zavolala dívka s černými vlasy po pás. Vyběhla ven z domku rovnou k autu, tam popadla těžkou, oválnou věc. Nakonec jí zavěsila na již připravené očko v pokoji, u stěny, těsně vedle místa, kde měla stát skříň.
"Neměla by si to s tím trénováním přehánět." upozornil jí táta, když uslyšel první ránu. Dívka se podívala na boxovací pytel a spokojeně pokývala hlavou, když do něj znovu udeřila pěstí. Potom do něj ještě chvíli kopala a nevynechávala údery pěstmi. Nervozita z nového domova vyprchávala, najednou byla uvolněnější, svobodná, taková, jaká jenom chtěla. Potom ucítila dlaň na svém rameni. Otočila na svého jediného rodiče.
"Potřebuju si s tebou promluvit." usmál se. Pochopila velmi rychle. Šla za ním do maličké jídelny, tichá jako vždy. Posadila se naproti svému otci.
"Je to nový začátek. Chci, aby jsi se měla dobře. Ty to víš. A já zase vím, kolik pro tebe znamená boj. MMA a to všechno ostatní... ale prosím, netahej to do školy. Neper se, ano? Nechci slyšet, že si někomu rozbila hubu tak jako v minulé škole. Přece jenom jsi holka a já nechci mít problémy. Slibuješ?"
"Zkusím to, tati." řekla a s těmi slovy si odhrnula zrzavý pramen za ucho. Měla ho už od malička, nepřirozený, zrzavý pramen zářící mezi havraními vlasy. Vrátila se do pokoje a ještě chvíli si trénovala údery proložené různým posilováním. Nakonec usnula na zemi, přikrytá slabou dekou za svitu měsíce.