Zastavila se před školou, sotva na zlomek vteřiny, ale zastavila. Poté se rozešla směrem ke dveřím, prošla jimi a našla svou třídu. Novou třídu, nové lidi, novou šanci, nový život. Vstoupila dovnitř. Byla to třída jako každá jiná. Položila si tašku do jedné ze zadních lavic a sedla si na stůl. Ostatní se na ní dívali jako na zjevení, ona zůstávala tichá, chladná a uzavřená. S ledovou maskou úspěšně ignorovala všechny kolem. I když kdesi uvnitř byla nervózní. Všechna nervozita však byla spoutána hluboko v její hlavě... Na sekundy přesně vstoupila učitelka. Zhruba padesátiletá dáma v podpatcích a sukni s vlasy vyčesanými do upraveného drdolu.
"Dobrý den." usmála se.
"Dobrý den." ozvalo se v odpověď.
"Hned na začátku bych vám chtěla představit novou dívku. Určitě jste si už všimli. Pojď dopředu, prosím." Černovláska došla dopředu.
"Ahoj." řekla.
"Každý můžete mít jednu otázku, aby jste se něco dozvěděli." oznámila učitelka a sedla si na svou židli. Dívka přejela pohledem pouhých dvanáct žáků a pokývala hlavou.
"Jsem Adam. Jak se jmenuješ?" zněla první otázka od brýlatého kluka z první lavice.
"Lucka."
"Adéla. Jakou používáš barvu na vlasy?" ptala se namalovaná dívka v rudých šatech.
"Nebarvím si vlasy."
Lucka už si začínala myslet, že zbytek hodiny bude nuda. Všechny holky byly namalovaný krávy v šatech nebo sukních a ona v ryflích a černém triku mezi ně vůbec nezapadala. Kluci byli naopak šprti s brýlema a dokonale srovnaným učením. Už zbývali jen tři otázky.
"Nejoblíbenější zvíře a proč?"
"Havran. Černý, volný, lítá si kde chce a v noci je jen jako stín." Už jen dvě... přišel na řadu kluk, jiný než ostatní, kostkovaná košile, rukávy vyhrnuté nahoru odhalovali svaly, rozcuchané vlasy v tmavě hnědé barvě, všechny holky na něj koukali zasněnými pohledy.
"Co děláš za sporty?" zvědavě povytáhl obočí.
"Sporty, u kterých by si tomu možná nevěřil, ale jsem lepší než ty." odpověděla drze.
"Co si o sobě myslíš?" vyštěkla holka, která se ještě měla ptát.
"Že jsem hezčí než ty." odsekla Luca a šla se posadit. Za chvíli už zvonilo na přestávku. Kolem její lavice se nakupili všechny holky a ten svalnatý chlapec. Šprti jen zarytě četli v učebnicích, knihách a nebo se zamyšleným pohledem ukusovali svoje svačiny. Na Lucčinu tvář se dívala polovina třídy. S otázkou proč v hlavě se na ně podívala na zpět.
"Po škole si vypiješ to, co si mi řekla. Hezčí než já rozhodně nejsi!" vyprskla jedna z dívek. Když se otočila, otočili se i ostatní a spokojeně všechny odešli na chodbu.
"Budu na tebe čekat venku za školou." šeptl ten kluk a odešel. Černovláska, zase sama se dívala z okna a zataženou oblohu.
ČTEŠ
Vychovávána lidmi a ulicí
Dla nastolatkówStála v rohu a nervózně se kousala do spodního rtu. "Děvka!" ukázala prstem jedna z holek před ní. Ostatní se zasmáli. "Prej, že je pěkná. Uvidíme, jak pěkná bude s monoklem!" Dívka v rohu zatla pěst a bez jediného slova všechny přejela vražedným po...
