Vychovávána lidmi a ulicí

Fantasy

Došla domů. Tašku hodila pod už sešroubovaný stůl a popadla jinou. Hned nahoře byli rukavice na MMA, kousek pod nimi chrániče holení a boxerky, úplně na spodu se válelo tričko, kraťasy, chrániče zubů, bandáže a papíry. Ano, papíry. Opatrně, tak, aby je nepomačkala je vytáhla z tašky. Potom si došla pro lepící pásku a obrázky začala připevňovat nad místo, kde měla být postel. Obrázky boxerů, mužů, kteří se navzájem kopají do hlavy, chlapce v pádu, ale ani jedna jediná dívka. Když Lucka dokončila svojí práci, už byl čas jít. Popadla tašku a šla, přesně věděla kudy. Cítila radost, uvolnění, energii, kterou potřebovala. Vešla do posilovny, převlékla se do kraťasů a trika, popadla tašku a zamířila za ní, do tělocvičny s klecí, měkkou, teda spíš měkčí podlahou a žíněnkami.
"Ty jsi tu nová, co? Do fitka jdi do támhletěch dveří." ukázal jí chlapec, spíše už muž.
"Kde najdu trenéra?" zeptala se.
"Tady." zazněl hlas těsně vedle ní. Šlachovitý, zhruba sto osmdesát centimetrů vysoký chlap se na ní usmál.
"Jsem tu nová a..."
"A chceš?"
"Trénovat." dokončila svojí větu.
"Jak dobře jsi na tom s MMA? Už si někdy zápasila?" Tak zněla rozhodující otázka.
"Řekla bych, že v celku dobře."
"Tady není místo pro holky." namítl kdosi. Najednou všichni začali souhlasně mumlat.
"Nechte mě zápasit, hned tu pro mě bude místo!"
"Tak klid, dáme si nástup." rozhodl trenér a všichni si stoupli do řady. Černovláska si je všechny prohlížela, jednoho po druhém. Vlna překvapení jí pohltila, když uviděla svého spolužáka.
"Každý nováček si místo tady musí zasloužit. I dneska tu máme nováčka." Lucka zanikala se svými sotva sto šedesáti centimetry mezi ostatními. "Dnes se rozhodne, jestli muže být jedním z nás. Kdo se porve za náš tým?" Všichni se na sebe podívali. Pak někdo udělal krok dopředu.
"Ne..." šeptla. "On ne..." Nervozita, nejistota, to všechno začalo přicházet, když se Robin nabídl.
"Figaro. Jasný, pojď. Dneska proti tobě bude..."
"Luca." Robin vytřeštil oči. Ústa pootevřel v němém úžasu. Dívka si svázala vlasy a smotala do pevného drdolu. Potom si vzala chrániče zubů a rukavice, stejně jako její spolužák, který stále nenacházel slova. Když se proti němu postavila do klece, ucítila klid. Ten pocit, který měla jen v ringu. Sebejistotu a motivaci. Věděla, že vyhraje. Začal čas.
"Figaro! Figaro!" začali ostatní. Holka v kleci je však úspěšně nevnímala. Sehla se před první ránou a bez problémů se uhýbala i dalším. Potom jí bleskově vystřelila noha a kopla protivníka do hlavy. Ozvalo se bučení. Mezi tím využila moment a dostala Robina na zem. Pákou na ruku ho otočila na záda, vstala a potom loktem skočila milimetr vedle něj.
"Kdybych chtěla, už nevnímáš. Opovaž se to někomu ve škole říct." s tím se zvedla a pomohla mu na nohy.
"Fantasy..." vydechl někdo.