Rhiannon

|2| * //-Blake-\\

Pršelo. Byla mi zima a moje boty byly děravé ze všech stran, takže kdybych byla bosa, vyšlo by to nastejno. Už mě nebavilo chodit ulicemi, čekat na vhodnou chvíli, abych se mohla najíst a nebavilo mě navazovat kontakt s bezdomovci, abych se mohla vyspat. Už jsem toho měla za ten rok dost a při výhledu na projíždějící auta z mostu ještě dvakrát tolik. Viděla jsem to jako šanci ukončit svoje trápení. Nechápu, že mě to nenapadlo dřív. Nejspíše jsem se jen držela toho přísloví "Naděje umírá poslední", takže si teď zahraju na Naději a seberu všechnu svou odvahu a skočím dolů. Udělala jsem tři kroky k zábranám mostu a pomalu jsem vylezla nahoru. Zhluboka jsem se nadechla a naposledy se podívala na svět a přehrála si svůj tragický život znova. Vybavilo se mi, jak jsem nechala umřít Sullyho a do očí se mi vehnaly poslední slzy. Napřáhla jsem ruce a stála jsem na zábraně jako baletka na kladině. Připravovala jsem se k tomu zbabělému činu, ale v tom mě vyrušil on.

"Co děláš, pojď sem holka a neblbni!" Řekl kluk stojící za mnou zoufalým tónem. Leknutím jsem nadskočila a málem uklouzla. V tu chvíli mi došlo, že ve skutečnosti umřít nechci. Nejistě jsem stála na zábraně a koukala na něj.

"Nech mě bejt!" Klepala jsem se. Bála jsem se co je zač.

"Pojď ke mně holka." Natáhl ke mně ruku a čekal. Začala jsem bez jediné hlásky brečet. Jen jsem se na něho dívala a slzy mi tekly volně po tváři. Povzdechl si a přišel ke mně. Chytl mě za nohy a kolem pasu. Chtěla jsem se bránit, ale stačil jediný špatný pohyb a spadla bych. Opatrně mě sundal dolů. Postavil mě na nohy a potom mě obejmul. Byla jsem zoufalá, nehty jsem se zabořila do jeho kožené bundy a i když jsem ho neznala, cítila jsem se lépe.

Potichu si odkašlal a odtáhl se ode mě. Koukl se mi do očí a soucitně pohnul koutkem pusy. "Pojď se mnou, dám ti víc než skok z mostu." Vyčítavě řekl, ale vypadal vážně.

"Já nevím, přece jen tě neznám." Odstoupila jsem od něj a pořádně si ho prohlédla. Ve tmě působil strašidelně a jeho oči ve světle lampy nad ním vypadaly jako dva svítící uhlíky. Vlasy měl rozlítané do všech stran a to i když pršelo. 

"Dobře, tak já teď teda odjedu a nechám tě tady, aby jsi se znovu pokusila zabít." Ironicky prohlásil a obešel auto. Otevřel dveře spolujezdce a čekal až nastoupím. V hlavě jsem si promyslela svůj plán. Najím se, umyju se a potom uteču. Pousmála jsem se a docupitala k jeho autu.

"Děkuju moc, jsem ti vděčná." Řekla jsem mu těsně před tím, než mi zabouchl dveře před nosem. 

Sedl si do auta, nastartoval, pousmál se a podíval se na mě. "To teprve budeš." Šlápl na plyn. Kola zapískaly a jeli jsme kupředu. V hlavě se mi hned vybavilo stovky scénářů, co by mi teď mohl udělat, ale zahnala jsem to. Nevypadal jako někdo, kdo by měl zájem znásilnit promočenou špinavou holku. Koukala jsem z okýnka a pozorovala světla aut projíždějících z druhé strany

"Kam jedeme?" Zeptala jsem se a zavrtěla se na sedačce.

"Uvidíš." Odbyl mě a dalších půl hodiny jsme ani jeden neřekli jedno slovo.

Auto zastavilo u příjezdové cesty velkého domu. "Jsem Blake a ty?" Podíval se na mě. Až teď mi došlo,že jsme si ještě neřekli jména.

"Rhiannon." Polkla jsem. Zamyšleně se na mě podíval a oblízl si rty. 

"Neobvyklé jméno." Vystoupil z auta a otevřel mi dveře. Pohledem jsem mu poděkovala a upravila si promočené zničené džíny. Vedl mě k bráně, která se automaticky otevřela. Nechal mě jít první, ale u hlavních dveřích si mě držel vzadu. Napsal kód do zabezpečení a potom odemkl. Pustil mě dovnitř a zase zamkl. To mě zneklidnilo, ale nijak jsem to neřešila. Přeci jen jsem host. "Běž se umýt támhle do koupelny, přinesu ti oblečení tak se nezamykej." Řekl a já se na něho zaskočeně podívala. "Neboj, nebudu se koukat." Dodal, když pochopil můj pohled a potichu se zasmál. Přikývla jsem a šla směrem, kterým mi ukázal. Otevřela jsem dveře a měla jsem výhled na koupelnu, která byla snad větší než byl Sullyho byt. V místnosti se nacházela veliká vana s vířivkou a hned vedle sprchový kout. Zavřela jsem dveře a sundala ze sebe oblečení. Vlezla jsem si do sprchového koutu a pustila jsem na sebe horkou vodu. Bylo to příjemné a tak jsem tam chvíli jen tak stála a užívala si ten hřejivý pocit. Na ruku jsem si nakapala trochu sprchového gelu a umyla jsem si tělo. Potom jsem si nanesla šampón do vlasů a se zavřenými oči si omyla pěnu z těla. Smyla jsem si šampón a potom vykoukla ze sprchového koutu. O vanu byla položená bílá košile a tepláky. Zaskočilo mě, že jsem nezaznamenala Blakea přítomnost, ale převlékla jsem se do připraveného oblečení. Trošku mě znepokojovalo, že nemám podprsenku, ale Blake mi nepřipadal jako zvrhlík. Uklidila jsem po sobě místnost a vydala jsem se zpátky do předsíně. Domem se táhla vůně nějaké omáčky a do toho vůně svíček. Šla jsem po čichu a došla jsem do velké kuchyně. Blake stál u kuchyňské linky a něco krájel. Vlasy měl do všech stran a já ho pozorovala opřená o stěnu. Otočil se a mrkl na mě.

"Voilá, musíš mít hlad. Sice je to guláš z pytlíčku, ale je zalitý vodou ode mě, takže bude určitě vynikající. Nech si chutnat Rhiannon." Odsunul mi židli a nechal mě zasednout. Podal mi jídlo a sedl si z druhé strany.

"No, to mám. Díky." Zasmála jsem se a pustila se do jídla. Šibalsky se podíval a spojeně si odpil z vína. Celou dobu mě pozoroval a na mě pomalu doléhala únava. Zívla jsem a Blake to okamžitě zaznamenal.

"Nahoře, druhý pokoj zleva. Bude teď tvůj. Dobrou noc, Rhiannon." S mým jménem se mezi rty pohrál a potom kamsi odešel. Nechal mě tam jen tak sedět. Začínala jsem být čím dál tím víc unavená, a tak jsem se zvedla a vydala se najít svůj pokoj. Hned jsem věděla. Pokoj byl moderně zařízený. Lehla jsem si do manželské postele a usnula jsem dřív, než jsem se stihla přikrýt.