Rhiannon

|5| * //-Diego-\\

Natasha se odmítala postavit, tak si Diego povolal nějakého muže, který si jí hodil přes rameno a odnášel ji k autu. Diego lusknul prsty a ukazál mi ukazováčkem kudy mám jít. Povýšeně se na mě usmíval a já šla poslušně k autu.
Nastoupila jsem si do černého SUV a připoutala se. Byla jsem asi až moc klidná, protože Natasha byla na pokraji zhroucení.

Diego zaklepal na okýnko, zamával nám a potom jeho kumpán otevřel naše dveře. "Nech mě být! Nesahej na mě ty hnusnej hajz..." křičela Natasha z plných plic, ale najednou se odmlčela. Diegovův muž jí cosi píchnul a ona utichla. Vystrašeně jsem se na něho dívala a jemně zakroutila hlavou, že nechci. Prohlídl si mě a pak si přiložil ukazováček ke rtům a vydechl tiché "pšš". Přikývla jsem a zůstala poslušně sedět. Všichni si nastoupili a auto se rozjelo. Byla jsem potichu a snažila jsem se vypadat co nejklidněji, ale Diegův pohled skrz horní zrcátko mě děsil. Vypadalo to jako by si mě chtěl přečíst. Vážně mi z toho lezl mráz po zádech.

"Jak že se jmenuješ?" Promluvil a stále neodvracel pohled. Jakoby nade mnou chtěl mít kontrolu.

"Rhiannon." Odpověděla jsem klidně a odvrátila pohled ven. "Kam vlastně jedeme?" Zeptala jsem se při prohlížení okolních stromů.

"Natasha ke mně domů, ale ty pojedeš s Ralfem." Sebevědomě se usmál a řidič, což bude asi Ralf se nechápavě podíval na Diega.

"Co prosím, pane?" Nepatrně se na mě řidič zamračil přes horní zrcátko. Diego se lehce zasmál.

"Však se na ní podívej. Jediný co jí v tomto momentě děsí je to, že skončí zase na ulici. To se dá využít, že ano Rhiannon?" Hrdě na mě mrkl a já se do toho všeho zamotala ještě víc.

"Jak to víte? Myslím to, že jsem z ulice." Nechápavě jsem přihmouřila oči.

"Všechny Blakeovi dívky jsou z ulice. Ale vím, že v tobě je něco víc, když tě schovával. Chci to něco víc najít a využít." Odpověděl a dále se mi nevěnoval. Koukal všude možně, jen ne na mě.

"Co uděláte s Natashou?" Zvědavě jsem pronesla a podívala se na bezvládné tělo své sousedky.

"To už není tvoje věc. Tímto končím tuto konverzaci." Zavrčel a zbytek cesty už mlčel.

Po nějaké době jsme dojeli k veliké vile. Byla moderní a na zahradě bylo spoustu nádherných kytek. Diego přešel k Natashe a začal do ní šťouchat. Po chvilce něco ospale zamumlala, podívala se okolo sebe a začala opět křičet a naříkat. Vytáhl ji surově z auta a Ralfovi dal povel ať jede. Ten dupl na plyn až se auto zatřáslo a já se rychle otočila a v zadním okýnku jsem viděla jak Diego tahá Natashu domů. Absolutně jsem nepochopila vůbec nic z z toho co se tu dělo.

"A my jedeme kam?" Promluvila jsem na Ralfa, který ale vůbec neprojevoval sebe menší zájem. Mlčky jsme jeli asi 15 minut až jsme dojeli k nějakému skladišti. Ralf mi otevřel dveře a vytáhl mě tvrdě za loket z auta. "Au, příště stačí jen otevřít dveře, umím chodit!" Vztekle jsem zasyčela a druhou rukou si promnula loket.

"Zatím..." Ušklíbl se a nasadil mi z ničeho nic pouta.