Fremione [Short story]

7.

Chlapec se cítil jako v sedmém nebi.
Dívka jeho srdce byla u něho v náručí a on doufal, že už navždy.
Jak velice se mýlil.
Měl chuť jí vše říct, úplně vše, co cítil už od prvního okamžiku co jí spatřil..
Jenže ve chvíli co jí to chtěl sdělit, mu odvaha utekla a z jeho úst vyšel pouze hlasitý vzdech.
Dívka zvedne hlavu a vykulí na chlapce své hnědé oči.
A přesně na tento okamžik chlapec čekal.
Pustil jí z objetí, chytil jí za ruku a pomalu kráčeli na astronomickou věž.
"Je tu krásně." Vydechla dívka a její oči se znovu pomalu začali plnit slzami.