Fremione [Short story]

14.

Hermiona se začala stranit ostatním, kromě Freda.

Kolikrát, ale i jeho prosila, aby jí nechal, ale on jí neopustí.

Nechtěla totiž, aby viděl, jak umírá.

Jak se trápí..

Takhle mohla v klidu odejít, aniž by se někdo trápil, si myslela.

3 hodiny ráno, Nbelvírská společenská místnost.

Krb, který už obvykle bývá zhasnut, ted' září jasnými uklidňujícími plameny a kousek od krbu sedí chlapec s rudými vlasy a v náručí svírá dívku s Kudrnatýma hnědýma vlasama.

Kolika lidí si z jejích vlasů dělají srandu, ale pro Freda jsou nádherné, jako je ona celá.

Fredovi i konečně došllo, že nebude trvat dlouho a opustí ho.

Odejde a on tady zůstane sám.

Bez Hermiony.

Už neuslyší její veselý smích, když spolu lítaly po Doupěti.

Už neuvidí její veselé jiskřičky v očích,které se tam objevily vždy, když se na něho podívala.

Už nebude nikoho se zájmem pozorovat.

Už jí neuvidí..