Fremione [Short story]

9.

Chlapcův zrak se pomalu a jistě začal plnit slzami smutku.
Chytil její tvář do dlaní a s velikou bolestí v hlase z něho dokázalo vylézt pouze jedno slovo.
"Proč?" vydechne a po chvíli mlčení se mu dívka vytrhne, otočí se k němu zády a zahledí se na Bradavické pozemky.
"To..je moc složité.." zašeptá a opře se o zábradlí.
"Já mám času dost.."odvětí chlapec.
Dívka je ale ve vteřině otočená čelem k němu.
"Ale já ne!" Zakřičí.
"Já nemám času dost! Nikdo neví, jak dlouho tady budu!
Minuty, dny, měsíce, možná pár let! Jsem vážně nemocná!!"
"Moje srdce je nemocné.." dodá potichu.
Tak toto byla pro chlapce rána pod pás..toto opravdu nečekal..
Po chvíli se přeci jen odhodlá a potichu se zeptá..
"Proč jsi mi to neřekla dřív?.."