Fremione [Short story]

8.

Pomalu přejde k ní, opře se o zábradlí a podívá se do dáli.
Ve chvíli, co se na ní otočí, zjistí, že Hermioně stéká jedna slza za druhou.
"Neplakej" zašeptá a prstem jí setře slzy z tváře.
Podívá se na chlapce uplakanýma očima a v tu chvíli jako kdyby se zastavil čas.
Naposledy jí pohladí po tváři, lehce nadzvedne hlavu a spojí jejich rty v první něžný polibek.
"Přesně toto jsem chtěl skoro celé ty čtyři roky udělat." Řekne a lehce se pousměje.
"V životě jsem neviděl úžasnější dívku, tak krásnou, chytrou, chápavou a ochotnou.
"Pořád tě vidím jako tu malou holčinu, která vtrhla do našeho kupé. Už v tu chvíli, v ten moment, jako kdyby se něco stalo a ty jsi mi ukradla srdce.
Já jsem se do tebe zamiloval Hermiono." Dořekne a podívá se na ní.
Dívka se usměje a povídá.
"U mě to bylo stejné. Celé ty noci strávené s tebou..nikdy jich nebudu litovat.
Taky tě miluju Frede, ale nejde to..nejde, aby jsme byli spolu. Jenom by jsi se trápil a..to já nechci.."
Řekne a v tu chvíli se chlapcovo srdce rozdělilo na miliony kousků.