♂Prolog♀

1.9K 130 18
                                    

Byl to den, jako každý jiný. Jen jedna věc v něm byla špatně. Nebyla u mě ta, kterou jsem z celého srdce miloval. Když pomyslím na to, že si teď vesele jezdí po Tokyu a užívá si dovolené, tak mi je strašně smutno.
Někdo vejde do mého pokoje a pomalu si sedne na mou postel.

"Petře. Vždyť se že dva týdny vrátí. Nemůžeš takhle smutnit."

"Já vím." Opáčil jsem na Pavla otráveně.

"Pojď se najíst."

"Nemám hlad." Jen si povzdechl, zvedl se z postele a odešel pryč. On nemá ani to nejmenší tušení, jak moc Báru miluju. Vytáhl jsem mobil, najel na náš společný chat a začal ťukat do klávesnice.

,,Strašně mi chybíš :("
Zobrazeno v 22:10

Přesně takhle to bývá poslední týden. Neodepisuje. Nevím, jestli mě ničí víc to, že tu není, nebo ta ignorace. Udělal jsem snad něco? Pochybuju. Nikdy jsem jí nijak neublížil. Tak proč?
S povzdechem jsem položil mobil zpět na stolek. Co když mě už nemiluje? To je taky dost možný. Začal mi vyzvánět mobil, tak jsem se podíval na displej. Při pohledu na jméno jsem skoro vyskočil radostí. S velkým nadšením jsem přijmul hovor a přiložil si mobil k uchu.

"Ahoj, lásko." na tváři mi hrál úsměv i když ho ona nemohla vidět.

"Ahoj." Jen co to dořekla, tak úsměv z mojí tváře zmizel. Neznělo to vůbec nadšeně.

"Děje se něco?" Založil jsem si ruku v bok a čekal na odpověď.

"Musím se s tebou rozejít." Zalapal jsem po dechu a kecl si na postel.

"Ne, prosím...." začali mě pálit oči. Já jí nechci ztratit. Tohle nepřežiju.

"Mrzí mě to, ale nemiluju tě."

"Ale..."

"Víš, já...tě nikdy nemilovala." Nebyl jsem schopen slova. Já pro ni dělal první poslední. A ona mě celou dobu jen vodila za nos.

"Petře? Jsi tam?"

"Jo, jo, jsem. Ale, s ale a Báro. Proč?"

"Když, ty jsi zpěvák a-"

"SLÁVA?! Tohle je to, o co ti celou dobu šlo?!" Vařil jsem se vzteky.

"Prosím, nerozčiluj se, já-"

"Nechci nic slyšet! Čau!" Hodil jsem mobil na stůl, kde dopadl s hlasitou ránou. Z mých očí se začalo spouštět potoky slz a mé tělo se zmítalo, jakoby bylo v křečích. Silně jsem obejmul polštář a zabořil do něj obličej. Sakra, proč se vždycky všechno obrátí proti mně?!

To ještě nečekal, že se všechno změní jedním okamžikem....

Láskou Omámen//GoggyKde žijí příběhy. Začni objevovat