Danko:
,,Ok, si tu?"
Dožvýkal jsem sousto a spolkl ho.
Petr:
,,Jo. Tak v kolik? A kdy přijedeš?"
Danko:
,,V 14:00 mi to ide a na Florenc by som dorazil okolo 22:15. Stihneš to?"
Petr:
,,Čekej."
''Lukáši? V kolik dneska končíme?"
"Pokud to vyjde, tak kolem 22:00."
"Díky." Jen kývl hlavou.
,,Tak to stíhám. A na kolikátce vystupuješ?"
Danko:
,,Tri."
Petr:
,,Dóóbře, tak se večer vidíme, ahoj!"
Danko:
,,Zatím sa maj."
Ukončil hovor a já spokojeně dojedl -už studený- oběd. Po obědě jsme se s Lukášem vrátili do studia. Tam jsme chvilku nahrávali, zkoušeli a vyhlazovali nedokonalosti.
"Kolik je hodin?" Zeptal jsem se.
"Nechápu k čemu máš potom ty hodinky." Ušklíbl se Lukáš.
"Jo, vlastně! Já jsem koza." Zasmál jsem se a Koukl na hodinky. Hmm..16:39. Danko už je na cestě. Celkem se na něj těším. Určitě to bude zábava, jako vždy. A pokud budem já, Danko a Pavel v jednom bytě, tak to bude hotový blázinec. Přemýšlím, co bych nám uvařil. No, to pak domyslím. Teď je důležitější práce. Teď máme nějaký rozhovor a potom ještě koncert. Rozhovor byl stejný, jako ostatní. Opravdu nechápu, proč se nás pokaždé ptají na jedny a ty stejné otázky. Už je to docela otravný, pořád říkat a vysvětlovat dokola to samý. No a teď už konečně přišla ta příjemná část dne. Koncert. Ten se konal v O2 aréně. Strašně jsem se těšil.
Konečně jsme vyběhli na pódium a ozval se hlasitý jekot a pištění fanynek -především- a fanoušků. Miluju vidět a slyšet to jejich nadšení. Začala hrát melodie a já se do toho plně položil.
"Nahrej mi do hlavy svůj disk, říkej, jak slova z řádků číst, jak bejt jen další plagiát.
Zkoušej na strunách mejch svůj gliz ať znějí v esdur a ne v gis, já stejně nehodlám tak hrát,..."
Tancoval jsem do rytmu hudby a zavíral oči. Byl to nádherný okamžik. Měl já si přál, aby nikdy neskončil.
------------------------------------------------------
TAK JOOO!! JE TU DALŠÍ DÍL!
Chystám pro vás nový příběh.😀😁 (o Petrovi )
Mějte se krásně, skladejte básně, já se poroučím aaa čusando grando!! 🐗🌈
