Dal som záchodovú dosku dole, vrátane poklopu a sadol si na na neho. Mal by som sa prestať správať ako úplný fanatik. Ale Dane, ty si fanatik. Pokrútil som hlavou, ako by som si tú smutne úbohú skutočnosť nechcel priznať.
Moje srdce sa dostatočne upokojilo na to, aby som sa mohol ísť - konečne - umyť. Má dlaň spočinula na kohútiku značiaci teplú, načo ním otočila. Do vane sa začala napúšťať teplá voda, z ktorej sa vznášala para. Zložil som si aj zvyšok oblečenia. Vaňa bola už dostatočne plná príjemne teplej vody, aby som do nej mohol vliezť. Urobil som tak a úplne sa uvoľnil. Bol to skvelý pocit po tých hodinách strávených v autobuse. Ale aj tak má myseľ patrila jedinému človeku. Petrovi. Stále som musel premýšľať nad tým ako je dokonalý. Hovorí sa, že dokonalosť neexistuje. Ale stačí sa pozrieť na Petra a hneď je jasné, že on vyvracia toto tvrdenie. Keďže on je dokonalosť, ktorú nikto nemôže predbehnúť. Teraz si hovoríte, že som asi pomätený. Je to dosť možné. Ale pomätený kvôli jednému človeku, ktorý pre mňa znamená viac, než si dokáže uvedomiť. Rovnako nechápem, ako sa niekto ako on môže baviť s niekým, ako som ja.
Petr:
Jelikož můj žaludek začal nepříjemně kňourat, donutil mě tak zvednout svůj líný zadek z gauče a dojít si tak do kuchyně. Jenže tam, jako vy dopadla atomová bomba. Lednice prázdná. Skvěle, takže ráno zase vstávat, abych mohl jít nakoupit dřív, než se vzbudí Dan. Povzdechl jsem si a poraženě se vrátil do obýváku, kde již vykoupaný seděl.
,,Ehm. Ráno budu muset do obchodu, tak trochu tady nic nemáme.." podrbal jsem se na zátylku a přihkouple se usmál.
,,V pohode. Stane sa," usmál se. Úsměv jsem mu oplatil.
,,No nic. Jdu spát, mám toho za dnešek opravdu hodně. Tak dobrou noc." Popřál jsem.
,,Dobrú." Popřál mi taky. Vydal jsem se vzhůru do svého pokoje, který byl hned kousek od obýváku. Padl jsem ihned do postele. Mé oči se začaly klížit, a já upadl do bezesného, spokojeného spánku.
Ráno nebylo ničím zajímavé. Pouze mne probudila projíždějící tramvaj. Na toto si budu zvykat trochu delší dobu, nu což. Musím to nějak přežít. Můj žaludek již vážně nepříjemně protestoval nad prázdnotou. Má cesta tedy vedla první ke skříni, u které jsem se oblékl a poté do koupelny, kde proběhla má každodenní ranní rutina. Když byl můj vzhled i s péčí hotová, šel jsem do obýváku a podval se na něj. Vypadal vcelku roztomile.
Měl jsem nutkání spícího Danka vyfotit a dát ho na Instagram. Jenže jsem si byl plně vědom toho, že si nepřeje, aby fanoušci věděli, kde se nachází. Takže to budu respektovat.
Nákup vám popisovat nebudu, to by bylo moc nudné. Jednoduše jsem nakoupil jídlo. A dovezl ho domů. Daniel byl již vzhůru.
,,Máš hlad? Jestli jo, tak co by jsi si dal ke snídani?" Otázal jsem se.
,,Mhm. To je jedno, hlavne keď se to bude dať zjesť," zasmál se.
,,Dobře. Takže udělám toasty s máslem a šunkou?" S úsměvem přikývl. Vložil jsem dva toasty do topinkovače. Když vyslovily, Daniel je potřel máslem, které se navzdory horku roztopilo. Nevím proč, ale v tu chvíli mi v hlavě přelétka dost nemravná představa, nad kterou jsem se musel otřást.
,,Čo sa deje?" zeptal se starostlivě.
,,Ale nic, jen. Jsem si na něco vzpomněl." Kývl hlavou na náznak ,aha' a dál to neřešil. Díky bohu.
¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥
Zde máte konečně Goggyho! Vím, že je část poněkud nudná, ale sranda teprve začne, nebojte.^^
Veselé Vánoce, bohatého Ježíška a šťastný Nový rok vám všem mí milí čtenáři! <3
