♂Devět♂

777 83 30
                                    

Roztáhl jsem mu gauč a vytáhl z úložného prostoru deku i s polštářem. Vypadal smutně. Nevěděl jsem, jestli se zeptat, co se děje, nebo to nechat být. Nechci se šťourat v něčem, co není moje věc.

,,Dane, je ti něco? Vypadáš. Smutně,'' Zeptal jsem se starostlivě. Tiše si povzdechl.

,,Nič," Nevěřil jsem mu to. Ale nebudu to z něj páčit. Tak jsem jen pokrčil rameny.

,,Jdu se umýt," Oznámil jsem jednoduše. Jen kývl na souhlas.
Vzal jsem si věci na spaní, tudíž jen trenky a šel do koupelny. Nechal jsem si odemčeno, stejně ví, že tu jsem, takže proč by sem chodil. Nesnášim to že máme jen vanu. Sice tu je sprchová hlavice, ale ne sprcový kout. Nenávidím tu vanu.
Sundal jsem si oblečení a napustil si vanu. Po náročném dni to i přijde vhod.

Danko:

Keď odišiel do kúpeľne chvíľu som len sedel. Treba. Je ako ja, možno sa do mňa zamiluje. Bolo by to skvelé. Lenže je to dosť nepravdepodobné. Nemám žiadnu šancu. Má na lepšie, ako som ja. Ale zase.. Hovoril, že miluje slovenský jazyk, to je plus nie? Navyše sa mi zdalo, že mi niekedy dokonca dáva nádej. Trebárs, keď sme točili "Kreslenie po zlepu", tak. Ma pohladil po hlave. Myslel som, že sa mi to len zdá, ale nezdalo. V ten moment, kedy sa jeho ruka dotkla mojich vlasov sa v mojom bruchu prubudilo kŕdeľ motýľov. A začalo mávať krídlami v snahe ma rozechvet. Počul som napúšťanie vody. Snáď. Sa Nezamkol, mám chuť ho sledovať. To dokonalé telo. A jedno plus pre mňa. Nevrzají im dvere, takže si ani nevšimne, že som ich otvoril. Potichu som sa prikradol ku kúpeľni. A otvoril dvere. Už ležal vo vani. P-pane bože. Našťastie chrbtom k dverám. Rýchlo som potichu zavrel a vrátil sa do obývačky. Nemôžem sa na neho pozerať. Ešte viac ma pritom bolí to, že to dokonalé telo nikdy nebude moje. Vzdychol som si. Vzal som si z tašky veci na spanie a vytiahol si aj uterák.
Dvere od kúpeľne sa otvorili. Stál tam Peter v boxerkách a tyčinkami si čistil uši.

,,Máš volno," Pousmial sa a odišiel zrejme do kuchyne. Až keď odišiel som si uvedomil, že som ani nedýchal. Bože, to telo. Toto nie je človek, ale anjel. Bolo mi úplne jedno, že nemá vypracované brucho. Tak, ako bol to bolo super. Pretrel som si oči, vzal si veci a šiel do kúpeľne. Ja za sebou radšej zamkol, na rozdiel od neho. Nemyslím si, že by mal záujem mi sem vliezť, ale keby náhodou .. Hanbil by som sa. Zložil som si tričko, ale niekto zaklopal. Peter, samozrejme.

,,A-áno?" Semkol som pery.

,,Můžu jít jen. Ještě na záchod, prosím?"

,,Jasné.." Snažil som sa povedať pokojne a odomkol. už len v nohaviciach. Len sa na mňa usmial. Nechcel by som mať záchod v kúpeľni. Radšej som vyšiel z kúpeľne von. Inak by som sa začal červenať ako magor.

Petr:

Všiml jsem si, že odešel, když jsem se šel vyčůrat. Byl jsem jedině rád. Ani nevím proč, jelikož jindy by mi to bylo úplně jedno. Také netuším z jakého důvodu jsem se usmál, když mi otevřel dveře.
Po vykonání potřeby a umytí rukou jsem vyšel ven. Vrátil se beze slova dovnitř. Jediné, co pak bylo slyšet, bylo cvaknutí zámku.

⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕⭕

Tak tu máte po dlouhé době Goggyho. :))
Doufám, že se líbilo. :)

Láskou Omámen//GoggyKde žijí příběhy. Začni objevovat