Mafiánská Růže

4.část- Princezna

Probrala jsem někde, nevím kde. Seděla jsem na židli, koukala jsem po okolí. Rukama jsem nepohla, měla jsem je svázaný. Blbě se mi dýchalo, měla jsem přelepenou pusu lepenkou. Snažila jsem se z toho vymanit, a pokoušela jsem se volat o pomoc.
Někdo mě asi slyšel, otevřely se dveře, se stínu vyšel muž, celkem hezký, sakra. Co to melu? Vždyť on zavinil můj....únos.
Dívala jsem se na zem, svoji ruku mi dal pod bradu a zvedl moji hlavu. Dívali jsme si do očí. Byly krásné, zelenošedé. Přestala jsem se rozplívat a znovu byl ve mě strach.
Odlepil mi pásku z úst.
"Jmenuji se Jakub, ty jsi Karin, že?"
"Ano, ale..."
"Pšš, teď mlč. Asi chceš vědět co tu děláš, že ano, princezno?"
"Jo, proč tu jsem, a proč jsem.."
"Mlč, teď zpívat nebudeš. Myslím, že ti říká něco jméno Filip, že?"
"Ale,.. Co je s Filipem. Kde je?!"
"Blízko tobě. Věř mi."
Podívala jsem se na něj, dech mi nestačil. Chtěla jsem ještě něco říct.
Ale přerušil mě. "Když budeš hodná, nebudeš se snažit utíkat a někdo si na tobě bude alespoň 2 roky hrát, můžeš se vrátit domů."
"Ne!! Nikdo si na mě hrát nebude! Utéct se budu snažit každou vteřinu a domů chci okamžitě!"
Asi jsem to přehnala, protože jsem hned schytala facku, podívala jsem se na něj vražednýma očima přes rozpuštěné pramínky vlasů. Zátah mě za vlasy, a pošeptal mi: "Nezlob."
Odešel a přišli jiní chlápci, jeden mě šel rozvázat, druhý byl u dveří. Chytli mě za paži a dovedl mě do jiného pokoje. Otevřeli dveře, byla tam postel, zamřížované okno a mini koupelna se záchodem. Hodil mě na postel, vzal nějaká pouta a přivázal mě za nohu k posteli. Pak mě pohladil po vlasech a řekl "Buď hodná."
Zavřeli a zamkli. Lehla jsem na postel a v slzách usnula.