Parkerovi

Chapter 2

O čtyři roky později

,,Konečně dovolená! Řeknu vám, že jsem strašně moc ráda za konec tohoto školního roku! Studenti mi už hodně dlouho lezli na nervy," pronesla Jane a všechny nás obdařila tím svým pohledem, který vypovídal o její radosti. Má ale pravdu. I já jsem ráda za to, že tenhle školní rok končí. Jako začínající učitelka si moc ráda odpočinu a budu se snažit vstřebat vše, co jsem se za dobu mé krátké praxe naučila. 

,,Dámy, řeknu vám, že se už těším na to, až vypadnu s Henrym a dětmi na Hawai. Máme tam pronajatý nádherný, malý baráček, hned u moře. Takže, když se budeme chtít zbavit dětí, vyhodíme je pouze ven," zasmála se Trisha a všechny mé kolegyně se k ní přidaly. Já jsem se snažila dál balit věci a zahnat tak myšlenky na děti, které se Samem zatím nemáme a které bych já osobně moc chtěla. Sam také není proti, jenže zatím jsme neměli čas to pořádně probrat. Nedávno jsme oba dokončili vysokou a teď jsme se snažili vybudovat nějakou kariéru. Proto jsme neměli možnost tuto věc vyřešit a zatím nám to nevadilo. Komu to ale vadilo, byla moje a i Samova mamka, které se už nemohly dočkat prvního vnoučete, které ale stále nepřicházelo. Mamka mi často předhazovala to, že bychom si měli s miminkem pospíšit, abychom se o něj nepokoušeli až ve třiceti. 

,,A co ty, Amy? Co plánuješ se svým manželem?" zeptala se se zájmem Jane a podívala se na mě takovým zvláštním pohledem, který jsem zatím neměla šanci přiřadit k nějakému pocitu či náladě. Byla jsem totiž mezi svými kolegyněmi jedna z nejmladších, a tak bylo někdy těžké přidat se do jejich konverzace. Ony totiž už měly děti a se svými muži byly už přes deset let. 

,,No, chystáme se do New Yorku za rodiči. Dlouho jsme je neviděli," odpověděla jsem ji s polovičním úsměvem. 

,,Oh, taky bych se ráda někdy podívala do New Yorku. Jenže Mike říká, že je to zbytečné. New York prý není moc zajímavý, jak si všichni myslí a proto ...." Vtom se ozval můj telefon, oznamující novou příchozí zprávu a tak jsem přestala poslouchat na mě až moc chytré řeči Diany. 

From Sam♥: Už na tebe čekám před školou. ♥

Usmála jsem se a odepsala jsem mu, že jsem na cestě za ním.

,,No, já půjdu. Užijte si dovolenou," rozloučila jsem se a popadla jsem kabelku a tašku s notebookem.

,,I ty a pozdravuj Sama," zavolala za mnou ještě Jane. Usmála jsem se na ní a pak jsem se vydala dlouhou chodbou k východu z budovy. Samovo auto jsem spatřila okamžitě, protože se o něj můj dokonalý manžel opíral a se slunečnými brýlemi na očích se rozhlížel po okolí. Seběhla jsem schody, které před vchodem byly a zamířila jsem za ním. 

,,Ahoj, lásko," pozdravil mě a něžně mě políbil na rty. 

,,Ahoj," odpověděla jsem mu a měla jsem pocit, jako by se ze mě stala opět puberťačka. Vždycky ve mně ten pocit uměl vyvolat. Hodila jsem si věci na zadní sedadla auta a sedla si na místo spolujezdce. Sam si sed na místo řidiče a nastartoval. Když vyjel z parkoviště, chytil mou ruku do té své a usmál se na mě. 

,,Jaký si dnes měla den?" zeptal se a přitom sledoval cestu před námi. 

,,Docela v pohodě. Rozdávalo se vysvědčení a jelikož já jsem nebyla třídní ani jedné třídy, měla jsem pohodový den. Jenom nějaké papírování a tak," usmála jsem se. ,,Co ty?"

,,Dneska se u mě stavil Tobias a nabídl mi další zakázku ohledně nějakých obrazů, které si přeje nějaká rodinka. Rekonstruují prý byt a chtěli by nějaký hezký kousek do bytu. A tak jim Tobias doporučil mě," odpověděl mi. Úsměv na mé tváři se ještě více rozšířil. 

,,Mám za tebe strašnou radost," řekla jsem mu a políbila jsem ho na hřbet jeho ruky. On se také ještě více usmál a pak ke mně více naklonil hlavu, aniž by opustil svůj pohled od silnice. 

,,Myslím, že by jsme to měli oslavit," mrkl na mě a pustil mou ruku, aby ji mohl přesunout na stehno, které mi lehce zmáčkl. Zachichotala jsem se. 

,,To by jsme měli."