Parkerovi

Chapter 6

,,Jsi v pohodě?" zeptala jsem se Sama a pomalým krokem se vydala k němu. Seděl na posteli, která se nacházela v jeho bývalém pokoji. Hlavu mě slouženou v dlaních a vypadal, že mě nevnímá. 

Po tom, co odvezli pana Parkera do nemocnice, nastalo v domě úplné ticho. Moji rodiče odjeli domů, i když jsme je museli dlouho přemlouvat. Paní Parkerová seděla v obývacím pokoji a koukala se do prázdného místa před sebou. Anna se zavřela u sebe v pokoji a z jejího pokoje se ozývaly písničky od Nirvany a Ben udělal to samé, jen s tím rozdílem, že se z jeho pokoje ozýval zvuk nějaké střílečky. 

,,Kdybych řekl, že jsem v pohodě, tak bych kecal," pronesl po chvíli a podíval se na mě. Sedla jsem si na postel vedle něj a položila svou dlaň na jeho stehno a stiskla ho. 

,,Já vím, lásko. Ale neboj, doktoři přece říkali, že bude v pořádku," pokoušela jsem se ho uklidnit. On mě stále pozoroval, pak položil svou ruku na má ramena a přitiskl si mě k sobě. 

,,To sice ano, ale taky říkali, že bude muset být nějakou dobu v klidu. A bojím se, že to nezvládne. On totiž nedokáže být v klidu a ještě k tomu, když má firmu ..."

,,Bude se muset na chvíli práce vzdát. A mám takový pocit, že tvoje mamka se postará o to, aby byl v klidu," uklidňovala jsem ho. 

,,Jo, to si myslím taky," zasmál se a políbil mě na tvář. Já ho pohladila po tváři.

,,Co kdybych ti napustila vanu? Potřebuješ se trošku uvolnit," nabídla jsem mu. Chci udělat aspoň něco, aby se cítil aspoň trošku fajn. Naklonil se ke mně a něžně mě začal líbat. Spolupracovala jsem s ním. Naše polibky začaly být více vášnivější a žádostivější. 

,,Jo, ale jedině, když se ke mně přidáš," pronesl, když se naše rty od sebe oddělily. Usmála jsem se a znovu ho políbila. 

,,Jak si přeješ," zašeptala jsem proti jeho rtům a než jsem se nadále, už mě táhl do koupelny. 

________________

Druhý den - nemocnice

,,Ahoj, tati," pozdravil jako první Ben, když vešel do pokoje, ve kterém ležel jeho táta. Pokoj vypadal jako ostatní nemocniční pokoje. Pan Parker pomalu otevřel oči a potom se pousmál, když viděl svou milující rodinu. Po rozhovoru s doktorem jsme se dozvěděli, že měl pan Parker infarkt. Naordinoval mu odpočinek a nějaké prášky. Musí tu však ještě nějakou dobu pobýt.

,,Ahoj," pronesl tiše. Anna se z pohledu na svého otce rozplakala. Chytla jsem ji za ruku a pokusila jsem se ji aspoň trošku uklidnit. Paní Parkerová přešla ke svému manželovi a sedla si na židli, která se nacházela hned vedle postele. Poté chytila manželovu ruku do té své a i přes slzy se na něj usmála. Sam vše sledoval z dálky. 

,,Jak se cítíš, Noahu?" zeptala se paní Parkerová svého manžela. 

,,Už mnohem lépe, když vás všechny vidím," usmál se Noah. Jeho manželka se usmála a políbila ho na hřbet ruky. 

Nevím, jak dlouho jsme tam byli. Anna se mezitím uklidnila a povídala si se svým otcem. Sam se také zapojil do hovoru.

,,Tak, my už půjdeme," pronesla paní Parkerová a zvedla se ze židle. 

,,Dobře. Same, mohl bys tu chvíli zůstat? Potřebuji s tebou mluvit." zeptal se Noah Sama. Sam se na mě nejistě podíval, ale nakonec přikývl. Naposledy jsem mu stiskla ruku a pak jsem společně s dětmi a paní Parkerovou odešla z pokoje. 

________________

Tak, vypadá to, že pan Parker neumře, ale tušíte, co bude po Samovi chtít? 

Snad se Vám díl líbil. ☺♥

Mám Vás ráda. ♥♥♥