Parkerovi

Epilog

O pět let později

Amy

,,Amy, kam mám zatím dát ten dort?" zeptala se mě Grace držíc velký dort, který představoval hokejové hřiště. 

,,Hele, zatím ho polož tady. Já zatím připravím svíčky," odpověděla jsem ji s úsměvem a vydala jsem se do obývacího pokoje, odkud se ozýval radostný smích a hlas čtyř dětiček. 

,,Mamí, mamí." Přiběhl ke mně malý Andrew. ,,Kdo mít narozeniny?" Zasmála jsem se a vzala jsem svého malého tříletého synka do náruče. 

,,Dneska je má Sebastian, ale neboj, ty je budeš mít už za dva měsíce," odpověděla jsem mu a políbila ho na tvářičku. On se na mě chvíli díval, jako by se snažil na něco přijít. Po chvilce přikývl a chtěl, abych ho pustila na zem. To jsem hned udělala a pak jsem ho jenom sledovala, jak běží za svým bratrem, Lukem a malou Lottie, která ho hned chytila za ručičku. Lottie byla malá dcerka Jacka a Grace. 

Šla jsem k skříňce, kde jsem měla schovaná všelijaké věci, které jsme využívali jen několikrát do roka. Cestou jsem si prohlížela fotografie, které byly všude po obýváku. Na jedné fotce byla fotka mě, Sama a malého Sebastiana, když jsem byla ještě v porodnici. Na další byl malý Sam s prarodiči a se strýčkem Benem a tetičkou Anou. V dalším rámečku byla fotka z porodnice. Byla jsem na ní zase já, Sam i Sebastian, jen s tím rozdílem, že jsem v ruce držela malého Andrewa Williama Parkera. Jo, byla jsem šťastná. 

Vzala jsem svíčky ze skříňky a další potřebné věci a zamířila jsem nazpátek ke Grace do kuchyně. 

O několik hodin později 

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se Sama, když jsem seběhla schody. Právě jsem uložila děti do postele a teď, když jsem chtěla douklidit dům jsem našla Sama, jak sedí na schodech před hlavními dveřmi. Sam se na mě podíval a široce se usmál. 

,,Čekám tu na tebe. Ani jsme neměli možnost si pořádně přiťuknout," odpověděl mi na otázku a poklepal na místo vedle sebe. Měl pravdu. Dnes tu bylo tolik lidí, tolik práce, že jsme neměli možnost si v klidu užít Sebastianovy páté narozeniny. Sešla jsem dolů a sedla si vedle Sama, který mi mezitím podal skleničku šampaňského. S úsměvem jsem ji přijala. 

,,Tak na co si připijeme?" zeptala jsem se. 

,,Na nás a na naší dokonalou rodinu." Při slovech, které Sam pronesl jsem se zachvěla. Přikývla jsem a potom jsme si přiťukli. 

,,Řekl bys, že někdy náš vztah dopadne takhle?" zeptala jsem se po chvilce ticha. Sam se na mě podíval. 

,,Popravdě, chtěl jsem to, ale na začátku jsem nebyl úplně přesvědčený. Ale jsem strašně moc rád, že to takhle dopadlo, prdelko." Nad přezdívkou, kterou mě oslovil jsem se zasmála. On mi položil jednu dlaň na moje stehno, naklonil se ke mně a políbil mě. Polibek jsem mu oplácela. Celý čas na schodech jsme takto strávili. Buď jsme se líbali a nebo si povídali jako dva puberťáci.

,,Ne, už bych asi neměla pít," řekla jsem Samovi, když mi chtěl nalít druhou skleničku. Nechápavě se na mě podíval.

,,Proč?" zeptal se. Ušklíbla jsem a sáhla jsem si na bříško. 

,,Myslím, že by to našemu miminku nemuselo udělat dobře." Nemusela jsem čekat moc dlouho na to, aby Sam zareagoval. Najednou jsem se ocitla vysoko ve vzduchu. Jeho rty našli ty mé. 

,,Ty mě jednou zabiješ. Takové překvapení! Jsi ta nejúžasnější žena, jakou jsem si mohl vzít," šeptal. Po tvářích mi začaly téct slzy. ,,Miluju tě." dodal. 

,,Miluju tě."

KONEC