Parkerovi

Chapter 15 (2. část)

Sam

,,No tak, zlato. Ještě jednou, to zvládneš." Šeptal jsem Amy do ucha a silně ji tiskl ruku. Amy něco zamumlala a potom vykřikla. Jsme tu už šest hodin a pořád čekáme, až se naše zlatíčko dostane na svět. Zatím si dávalo docela na čas.

,,Paní Parkerová, už vidím hlavičku. Ještě jednou pořádně zatlačte a budete to mít za sebou," oznámila doktorka. 

,,Zlato, slyšela jsi to? Za chvilku to budeš mít za sebou." Amy nepatrně přikývla. 

,,Už je tu další kontrakce, připravte se Amy." Tentokrát se ozval hlas starší sestřičky, která zapisovala něco do papírů a koukala na nějaký monitor. Amy najednou zkroutila obličej a opět zakřičela. Řeknu vám, že to pro mě bylo hrozné koukat se na to, jak vaše žena trpí. Ale zase jsem měl nesmírnou radost, že se tu za několik minut objeví kus mě a kus Amy. 

,,To je ono, Amy. Ještě jednou a děťátko bude na světě," pronesla povzbudivě doktorka. Na Amy už byla hodně znát únava. Ani jsem se nedivil. Ani jsem si neuměl představit, jak se musí právě teď. 

,,Tak a naposledy." V tom Amy zakřičela tak, že jsem měl chuť utéct někam. Ale bylo tu něco, co mi ve všem tom přemýšlení nedovolilo utéct nebo udělat cokoliv jiného. Byl to dětský pláč. 

,,Je to chlapeček," pronesla doktorka se širokým úsměvem na tváři. Podíval jsem se na Amy, která si zhrouceně lehla a zhluboka dýchala. Pohladil jsem ji po vlasech a sklonil se k ní, abych ji políbil. 

,,Tak, všechno je v pořádku. I když se malý narodil o dva týdny dříve je úplně zdravý. Tak maminko, gratuluji." Usmívala se sestra a podala malého Amy. Amy si od ní hned malého vzala a při pohledu na něj se usmála takovým způsobem, že mi až povyskočilo srdce. 

Amy

Dívala jsem se na to malé stvořeníčko, které jsem držela v ruce. Byl nádherný. Náš malý chlapeček byl prostě dokonalý. Měl Samovi oči, ale barva pár vlásku, které měl, se podobala mým. 

,,Je nádherný," pronesl zasněně Sam a pohladil malého po hlavičce. Při pohledu na Sama a pak na malého jsem se rozbrečela. Sam si sedl na kraj postele a jednou rukou mi setřel slzy. 

,,No tak, zlatíčko." zašeptal a usmál se. Chvíli jsme tam takhle seděli a pozorovali jsme našeho chlapečka. Po chvilce přišla sestra s nějakým papírem.

,,Potom chlapečka na chvíli odneseme, abyste si mohla odpočinout. Jenom, už máte připravené jméno?" Podívala jsem se na Sama, který s úsměvem přikývl. 

,,Ano. Bude to Sebastian Louis Parker," odpověděla jsem s úsměvem. Sestřička se usmála a jméno zapsala do papíru. 

,,Dobře, za chvilku se vrátím a malého uložíme spinkat." Usmála se a odešla. 

,,Myslíš, že bych si ho mohl taky pochovat?" zeptal se najednou Sam. 

,,No samozřejmě, je to taky tvůj syn." odpověděla jsem mu okamžitě. Sam se zvedl a vzal si malého do náruče. Při tomhle pohledu jsem se znova rozbrečela. Můj manžel se naklonil k miminku a dal mu pusinku na tvářičku. 

,,Tak tě vítám na tomhle světě, Sebastiane Louisi Parkere." 

______________________________

Ahoj. 

Tak ... Konec je tu. Ano, je tu. Nemůžu tomu uvěřit, že jsme došli až sem ...

Nebojte se ale, čeká nás ještě epilog a potom také nějaké povídání, ale to si necháme na příště. 

Chtěla bych Vám ještě strašně moc poděkovat za to, že se tento příběh díky VÁM dostal na nádherné 12. místo v kategorii Romance. Vážně, bez Vás bych už dávno nedělala to, co dělám. 

Mám Vás strašně moc ráda. ♥♥♥♥