Jmenuji se Isabella,ale všichni mi říkají jen Bella.Je mi 13 let.A bydlím v Česku,teda zatím.Jednoho obyčejného dne se stane něco co by nikdo nečekal,a mně to obrátí život vzhůru nohama.
''Vstávej letadlo už přistálo'' řekla Táta.Podívala jsem se z...
Asi po pěti minutách jsem se konečně hnula z místa a šla pomalým tempem domů.Když jsem přišla k domu zhluboka jsem se nadechla a utřela slzy,protože jsem věděla že je doma táta a ten,by se začal vyptávat co se stalo a na to jsem náladu opravdu neměla.Pomalu jsem vytáhla klíče z batohu a začala odemikat dveře.''Ahoj'' zakřičela jsem,když jsem vešla dovnitř.''Ahoj,jak ses dneska měla?'' zeptal se táta.''Nic moc''odpověděla jsem a chtěla zalést do pokoje,ale v tom mě táta zastavil.''Já vím,že ti Míša odjela,ale to zvládneš já to vím'' řekl lítostným hlasem.''Počkat jak to víš?''vykulila jsem na něj oči.''Volala mi její máma a všechno mi pověděla'' odpověděl.''Aha'' řekla jsem a otočila se na patě a vešla do pokoje.Hned jsem za sebou zavřela dveře a lehla si na postel,kde jsem začala znova brečet.
*crr* ozval se strašný zvuk,který už od svých 6 let proklínám.Ano byl to budík.Je půl 7 ráno a já musím vstávat do školy.Nejraději bych zalezla pod peřinu a nikdy nevylezla.Představa že na mě dnes nikdo nezazvoní,že půjdu do školy sama,budu sedět sama v lavici,mě docela děsí.Vylezla jsem z postele a šla si do koupelny udělat ranní hygienu.Potom jsem se šla obléct(obrázek) a najíst.Dnes jsem byla ráno doma sama i když měl být táta doma.Hodiny už ukazovaly půl 8 a já si uvědomila,že nestíhám.Rychle jsem si vzala batoh a vyběhla z bytu dřív než by někdo stačil napočítat do tří.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
|Ve škole|
Sedla jsem si do naší,no vlastně ted už jen mé lavice.První hodina byla Matematika což mě vůbec nebavilo.Hned jak zazvonilo na přestávku,se všichni seběhli k mé lavici.''Je pravda že se Míša
odstěhovala?'' ''Co je s Míšou?'' ''A s kým se ted budeš bavit?'' pokládaly mi všichni otázky typu ohledně Míši.Byla jsem z toho všeho vystresovaná,tak jsem se zvedla z lavice a odešla na záchod.Sedla jsem si na parapet okna a začala přemýšlet.Možná měli pravdu,s kým se ted budubavit?.V hlavě mě proudilo miliony myšlenek.Z přemýšlení mě vyrušil zvonek na hodinu.
Ahoj,doufám že se vám dnešní díl líbil.Podle mě je takovej o ničem ale v příštím díle to bude lepší.Strašně bych chtěla poděkovat za 168 přečtení a 16 vote.Neskutečně si toho vážím.Nemůžu uvěřit že to někdo čte :D Děkuju za podporu abych pokračovala.
