Vyhraj Pohár Pottere

Zmrzlý a Ospalý

Prudký nádech protnul ticho které v Nebelvírské věži panovalo. Bylo pozdě večer, nebo spíš brzy ráno? To nikdo z přítomných neřešil, zatím alepoň ne. Harry se snažil nevykřiknout a přinutil se pravidelně a zhluboka dýchat. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.

Rozhlédl se kolem sebe a když zhodnotil situaci, v níž nikoho nevzbudil, klesl zpět do peřin. Na obličeji se mu lesky kapky potu a tak je setřel, aby se zbavil poslední stopy po jeho snu. Triko měl ale taky promočené a o vlasech neluvě. Povzdechl si a sáhl po brýlích na nočním stolku. Pomalu se zvedl a bosé nohy ho zastudily na hladké dřevěné věžní podlaze. Chystal se dát si sprchu, což obvykle zásadně neschvaloval, ale zoufalé situace si žádají zoufalé činy...

V koupelně ze sebe sundal oblečení, až ho chladný vzduch zastudil na snědé pleti. Vlezl pod ledovou vodu a zatnul zuby aby nevyjekl, jak byla ta voda ledová. Moc dlouho to nevydržel, ale bylo to přesně to, co potřeboval. Zatřepal mokrými vlasy až se voda rozletěla všemi směry a přitáhl si ručník těsněji k tělu. Byla mu pěkná zima a klepal se i když vyrazil ven dírou za portrétem. Jindy by šel naprosto klidně, ale tenhle rok po škole slídil Moody a i když jej minule zachránil před Snapem i Filchem, nemohl zaručit, že tomu tak bude i příště.

Skrytý vchod z těžkého kamene se odsunul a Harry se podivil, že není skoro hlučný. Zakroutil hlavou a zahnal svoje zbytečné myšlenky. Tady mu byla ještě větší zima než na chodbách hradu.

Proklouzl dveřmi z tmavého dřeva a potichu za sebou zavřel. Byl tam.

Harry ze sebe shodil plášť a tichounce se přesunul k posteli, kde ulehl vedle vyššího těla a přitulil se k němu. Hledal teplo a studila ho pokožka, o tom ho přesvědčil i nespokojený zvuk majitele postele.

"Co tu proboha děláš ve dvě ráno?" zaskuhral Draco ospale do temného rána.

"Je mi zima"

"A proto jsi přišel zmrazit i mě?"

"Hmmm"

"V kolik ses probudil?" mluvil pořád ospale.

"Hmmm"

"Jak já miluju tvůj smysl pro humor"

"M-hmmm"

"I tvoje vyjadřovací schopnosti"

Ticho.

"A jako by to bylo důležité, slyšet to od Malfoye" zamrmlal Draco v domění, že jeho brýlatý společník usnul.

Ticho.

"Co ještě na mě miluješ?"

Hluboký nádech. Výdech nosem.

"Miluju tvoji statečnost"

Přehodil mu ruku kolem ramen až měl nižší chlapec hlavu na úrovni jeho krku.

"A tvou loajalitu"

"Miluju když se usmíváš protože,... Protože vždycky když se usměješ, jde všechno snadnějc a nejen pro mě. Nejen protože jsem tvůj, tvůj přítel"

"Já... líbí se mi tvoje chytrost "

Mluvil pomalu a jeho hlas se z těch mocných slov skoro třásl, ale ovládl se.

"Miluju tvou vynalézavost"

"Jsi krásnější než všechny víly, všechny ženy ze starých rodin jsi..... nemůžu tě s nikým takovým ani srovnat, protože ty jsi a budeš tou nejkrásnější osobou v celém vesmíru"

"Mám tě radši než všechno horké kakao a let na koštěti deštěm"

Harry pod ním trochu popotáhl a bylo vidět, že se to ze všech sil snažil skrýt.

"Ale notak. Pojd sem můj hrdino" otočil jej čelem k sobě a Harry zabořil hlavu do ohbí jeho ramene.

Draco věděl, že je nejspíš úplně na dně, protože Harry se bortil jen málokdy. Nebylo potřeba nic říkat, jen ta blízkost Harrymu stačila.

"Miluju tě a nechápu, jak můžeš být můj" zašeptal Draco neslyšně do rytmu pravidelného dýchání a přitulil hlavu do černých kudrnatých vlasů.

Ještě dnes jsem psala do jiného příběhu, že s postavami nehnu. Taky že nehnula ale asi mě přepadl můzák (muž od můzy, je vůbec něco takového?) a já byla schopná tohle napsat. To bude tím Májem, nojo, když je člověk single, tak ho přepadají můzáci....jinak k tomu vysvětlení fakt nemám. Další kapitolu plánuji na čtvrtek, ale nic neslibuju, protože vždycky se může cokoliv pokazit. Možná to není vidět, ale do téhle kapitoly jsem vložila fakt hodně citů a je pro mě (v tuhle chvíly) nějakým způsobem důležitá.

No nic, užijte si konec dnešního Máje a pokud máte tu možnost, polibte svou drahou polovičku pod růžovými květy třešně.

- Naty