Vyhraj Pohár Pottere

A co dál?

Harry si promnul z očí pocit spánku po hodině Dějin profesora Binnse.
Hermiona ho zpražila káravým pohledem, ale s tím si on starosti nedělal. I když se právě teď tvářila na to, že už mu nikdy v životě nedá opsat svoje poznámky, věděl, že je to jen chvilkový popud a dřív nebo později bude mít její poznámky zase v rukou.
Nad tou představou se ušklíbl a při odchodu ze třídy okázale ignoroval pohledy zvědavých 'čumilů'.
Svým pohledem jasně dával najevo, že jim do toho nic není.

Nevěděl, co všechno vědí, ani co všechno a jak moc je přibarvené, každopádně mu bylo nad slunce jasné, že o jeho malém 'nedorozumění' s Dracem ví přinejmenším celá škola.

Draco mu řekl, že se domů nevrátí dřív než na letní prázdniny a Harry se cítil hluboce provinile protože Draco kvůli němu nemohl trávit čas se svou rodinou.
Sic tvrdil, že mu to nevadí, ale Harry se pořád nezdál až tak docela přesvědčený.

Vyšel na jedné z hlavních 'tepen' Bradavic, kudy mělo cestu nejvíce studentů, kudy měl cestu i Draco.

Když ho Zmijozel zahlédl, nečekaně zamířil k němu až se Harry polekal.
Na 'veřejnosti' se k sobě obvykle neměli, ale zdálo se, jako by se Draco rozhodl to prudce změnit.

Harry byl vážně zmatený, ale i tak se mírně usmál a nechal aby se přiblížil k němu a oni tak mohli jít bok po boku společně na další hodinu, vlastně ne. Nejprve na oběd.

Harry byl mezi tolika lidmi spolu s Dracem nejistý, ale měl fakt velkou smůlu protože Zmijozel si jeho roztěkanosti všiml.
Protočil panenky a potom na Harryho přimhouřil oči jako by ho napadlo něco opravdu geniálního.
Vypadalo to až ďábelsky.

Potom svou štíhlou rukou chytl Harryho za pas rychlostí útočící šelmy. Přitáhl ho k sobě a Harry jakoby nevěděl co s rukama. Začal nezastavitelně rudnout a když už se blížily k Velké síni na oběd, Harry byl v 'usmívám se jako idiot' stádiu a ani se to nesnažil skrývat.

Těsně před Velkou síní se Draco rozhlédl kolem a když se ujistil, že si všichni okolo hledí svého, vlepil Harrymu na tvář letmý polibek.

Nebelvír to chápal. Přeci jen nechtěli vyvolat až takový zmatek.

---------------------

Draco seděl v rohu knihovny hluboce zahloubán do svých světů a myšlenkových pochodů.

Dělal si starosti o Harryho, kvůli třetímu úkolu.
Na famfrpálovém hřišti pomalu rostl živý plot uskupený do spletitého labyrintu.
Nechtěl tam Harryho pustit. Měl z toho úkolu špatný pocit a to ještě nemluvil o nervozitě která ho užírala.
Někdo by si mohl i myslet, že je nervóznější než samotný Potter což ovšem nebyla tak docela pravda.
Harry byl na rozpadnutí a snažil se ukrývat veškeré pochybnosti které jím každou noc otřásaly znovu a znovu. Budil se zpocený a Draco se snažil být mu oporou.

Často jej bolela jizva a to umožňovalo Zmijozelovo znepokojení.

Draco byl znepokojen svým znepokojením ale snažil se to před Potterem krýt.
Cvičil s Harrym růzdná kouzla a pár krát si dokonce i pěkně zazápasili a on byl potom nucen uznat, že se jeho milenec opravdu vylepšil. Za což byl taky náležitě odměněn.

"Nakonec budeš ještě litovat mojí pozornosti" říkal tehdy Harry se smíchem.

Draco věděl, že jeho nikdy DOST mít nebude protože to prostě nešlo. Byl tak sladký když něco nevěděl, tak zahloubaný když přemýšlel, tak majetnický co se Draca týkalo, tak moc jeho .
Harry byl pro Draca tím nejdokonalejším mužem na světe. Jestli je pravda to co se o lásce říká tomuhle, tak pro city kterými Malfoy k Potterovi hořel neexistovalo pojmenování.

Tuhle myšlenku si však Draco nebude schopen zapamatovat, protože mu někdo přitiskl na nos kapesník nasáklý prudkou a agresivní vůní...

"Hele co to ....ummm"

Vím, že tahle kapitola byla asi dost o ničem ale je tu takže snad se líbila. Jestli ano, napište a jestli ne, napište taky ;) jinak co je nového a jak se zase jednou máte?

-Vaše Naty