Vyhraj Pohár Pottere

Nespavost a Velký den

Ron ležel v posteli a sledoval svého možná dřívějšího přítele a vzpomínal na uplynulé týdny. Harryho si nevšímal, prakticky jím v duchu pohrdal, ale na venek dával znát jen lhostejnost. Viděl jak to Harryho ničilo a přesto s tím s Hermionou pokračovali dál. Harry se zase překulil v posteli, to Ron poznal i když byly závěsy kolem jeho postele zatažené. Cítil výčitky svědomí a moc dobře si uvědomoval, že byl na Harryho nechutně zlý a měl by to napravit. A to co nejdřív.

Na jednu stranu Harryho chápal, sice dost překrouceným způsobem, ale chápal. Malfoy nebyl vůbec špatný...Alespoň jako člověk.....ale jak k takovému závěru došel právě on?

Dost nad tím přemýšlel a uvědomil si něco, co bylo podle něj naprosto dostatečným důkazem. Hermiona se smála nejméně čtvrt hodiny, než byla schopna dostatečně popadnou dech. Ale ON a MALFOY byli prakticky stejní, tedy v jistém úhlu pohledu - oba byli odsuzováni kvůli svému původu a to i mezi sebou. Tehdy, bylo to dva dny nazpět, poslal Malfoyovi zprávu po sově o uzavření příměří. Bylo to něco stejně nečekaného, jako když by mezi sebou přátelské státy vyhlásily válku. Malfoy to přijal v klidu, alespoň to Ron tak pochopil. Oba to udělali kvůli jedinému člověku - Harrymu. Měl by se mu omluvit, však má taky za co.... Ano! to udělá... a to hned zítra.

-------------------

Harry přešlápl z nohy na nohu a zívl. Byl unavený, ale to nebylo nic proti stresu který cítil. Rovova a Hermionina omluva mu sice zvedla náladu a to hodně, ale pořád to nebylo dost na to, aby se cítil líp. Zrovna v tuhle chvíli byla celá škola na obědě, zatím, co on seděl na kraji Zapovězeného lesa a přemýšlel o ničem.
Hlavou se mu honily myšlenky, ale on je nedokázal zachytit.
Docházely k němu jen nedokončené střípky teorií a myšlenek. Bylo to, jako byste roztrhali knihu a snažili se ji číst. Harryho to čekání deptalo a chtěl být sám. Úplně sám. Bez Hermiony. Bez Rona. Bez Draca.

A pak tu byla ta nervozita. Zarývala se mu do mozku hlouběji a hlouběji a byď se snažil sebevíc, nemohl ji zmírnit, natožpak vymýtit.

Dracovi by tohle nepřiznal. Přece jen, jeho přítel vypadal někdy nervóznější, než sám Harry a poslední co by bylo potřeba, by byla právě Dracova scéna.

Povzdechl si a klesl na menší balvan, nakonec se tomu nevyhne, tak proč se tomu vzpírat, že?

------------------------

Naposledy tohoto večera si urovnal dres a zahleděl se do stropu. Jak tak měl zakloněnou hlavu, netušil, že jej někdo co nevidět popadne kolem pasu a pokusí se ho zmást.

Draco se plížil stanem pro účastníky a po očku sledoval, zda nikdo nejde.

Chytl tedy svého přítele kolem pasu tak mrštně, až Harry překvapením zalapal po dechu.

Políbil ho na krk, kde chvíli setrval. Musel se trochu sklánět, ale to mu v odměně jeho milence vůbec nevadilo. Když se odtáhl, na krku zůstal rudý flek, přesně jak měl v plánu.

Harry se otočil k němu a dlouhou dobu těkal očima, jako by nevěděl, na jaký bod v Dracově obličeji, nebo možná v celé místnosti, má jeho pohled setrvat. Nakonec se zaměřil na špičky svých bot a odmítal se dívat někam jinam. Nehodlal projevit svou slabost zrovna před člověkem, na kterém mu záleželo nejvíc.
A právě ona osoba nespokojeně zavrčela a zvednula Harrymu panovačně bradu.

"Nejsem ti dost hezký? Pokochej se mým skvostným obličejem!" Zažertoval a Harry se pokusil zasmát se, ale s potížemi se mu podařil sotva malinký nucený úsměv.

"Hej klid jo? Všechno bude v pohodě. Hmm?" Draco si jej přivinul k hrudi a zabořil nos do jeho vlasů. Rukou Harrymu kreslil na záda obrazce a Harry se uvolnil. Sice ne úplně, ale všechno se počítalo.

Odkudsi se ozval hlas zesílený kouzlem, až sebou černovlasý škubl.

"Budu muset jít" řekl a pomalu se odtáhl. Věnoval mu jeden jediný pohled a obešel ho.

Draco chvilku vstřebával informace, než se otočil a postavil se Harrymu do cesty.

"Vlastně jsem ti chtěl něco říct, víš? Dávej na sebe pozor a ...-" už to nevydržel a věnoval mu hluboký polibek.
"Miluju tě Harry" prohlásil nakonec a zelené oči, dosud zavřené po polibku se na něj vytřeštěně podívaly.

"No tak, běž už" zasmál se Malfoy a Harry s posledním pohledem na něj odběhl k bludišti.

------------------------------------------------------

Děkuji těm, kteří se dočetli až sem a s mou povídkou to nevzdali.
Byla tu pauza a já si ji jsem vědoma...
Snad už jsem zas zpět, jak jen to bude možné a doufám že se vám kapitola líbila :)

- Naty