Vampire Academy - The Originals [CZ] POZASTAVENO!

3.

Nakonec zvítězily černé šaty s výstřihem, vzadu byl dlouhý zip s a délku měli lehce nad kolena. Zvýrazňovali mou postavu a to přesně jsem chtěla. Jako každý dhampýr jsem neměla problémy s váhou,odjakživa jsem byla hubená.

Po večeři jsem vlezla do sprchy, aby mi stihly uschnout vlasy. Nejvíc času mi právě zabraly vlasy, netušila jsem si s nimi. Nakonec vyhrály malé lokny.

Před 8 hodinou jsem zabouchla dveře a vydala se Bonnie naproti. Párty se rozjela v plném proudu, všude byl plno opilých lidí, kteří si mysleli jak jsou vtipní.

Bonnie se skvěle bavila, já ani moc ne. Do oka mi padla pohodlná pohovka.

„Ahoj Gio, můžu si přisednout?" otočila jsem se za hlasem. Byl to Marcell Gerard.

„Proč se ptáš? Vždyť už sedíš"
„Ale no ták, nebuď na mě taková. Chtěl jsem tě jen pozvat na panáka"
„Tak jo, ale jen jednoho"
„Hned jsem zpátky, tak mi neuteč"

Chtěla jsem se opít, pak už mi bude jedno jestli se nudím nebo ne.Marcell za chvíli došel a nesl 2 panáky průsvitné tekutiny.Začal mě pálit krk.

„Co to sakra je?"

„Vodka,chceš další?"
„Jo, mám v plánu se opít. Tady ten večírek nestojí za nic"

Marcell se zasmál a donesl rovnou celou flašku. Po dalších 4 panácích jsem měla dost.

„Jdu spát, není mi dobře"
„Půjdu tě doprovodit"
„Musím najít Bonnie"
„Naposledy jsem ji viděl s Damonem"
„Co?S Damonem?"

Jen kývl. Vystřelila jsem z pohovky moc rychle, zatočila se mi hlava a já málem spadla.

„Hou,hou. Pozor princezno, sedni si já ji najdu"
„Vyřiď ji že jdu k sobě, ať na sebe dává pozor"
„Dobře"
„Díky"

Marcella jsem neposlechla. Nohy mě pomalu zavedly ke dveřím, jen jsem se modlila abych našla svůj pokoj.

„Gio!Zatraceně počkej na mě"
„Já musím jít, není mi dobře"
Marcell mě chytl za pas a vedl k mému pokoji.Připadalo mi to jako věčnost.

„Jsme tady. Můžu jít dovnitř?"

„Ne"

„Aleno tak. Jen na chvilku"
Přitiskl mě ke zdi vedle dveří a snažil se rozepnout zip s na zádech.

„Co to děláš! Nesahej na mě!"
Cítila jsem jeho ruce všude na mém těle, bylo mi to nepříjemné.

„Chlapče nech ji být a odejdi na svůj pokoj"

Uslyšela jsem Elijahův hlas. Díky Bohu.

Marcell mě neochotně pustil a odkymácel se pryč. Můj záchránce mi pomohl otevřít dveře.

„Děkuju Elijaho"

„Tomu říkáš zodpovědnost? Opít se, tak že se nedokážeš ubránit?Jak bys mohla ochraňovat člověka, když sama se chováš jako spratek!" zakřičel na mě. Nezmohla jsem se na jediný slovo,slzy mi tekly proudem.

„Promiň,je mi to fakt líto. Nevím, na co jsem myslela"

Dlouho nic neřekl, jen na mě zíral.

„Měla by ses prospat. Zítra trénink vynecháme"

„Dobře"

Elijah se otočil a vzal kliku od dveří do ruky.

„Elijaho?Pomůžeš mi prosím?" V tomto stavu bych si asi šaty těžko rozepla. Zaváhal, snad poprvé co ho znám, zaváhal. Přišel blíž a pomalu posunul zip směrem dolů. Měla jsem co dělat aby mi šaty nespadly.

„Děkuju"Netuším jestli za to mohl ten alkohol, ale měla jsem pocit že si mě se zájmem prohlíží. Zrychlil se mi dech, ale mé nohy zůstaly nehnutě stát na místě.

„Dobrou noc Gio"
„Dobrou Elijaho"
Udělal krok dozadu a zmizel za dveřmi. Nechala jsem šaty spadnout na zem a ulehla do postele.