Stačí věřit

*7*

Jsem rudá jako rajče, stydím se.
"To jsi mi hodila do skříňky ty, Sisi?"zeptal se Fill s neurčitým výrazem v tváři.
"Emm...no..."nevěděla jsem, jestli mu to říct nebo ne.
"No?"naklonil se nademně, je vyšší než já.
"No...jo."sklopila jsem hlavu, styděla jsem se a tváře mi hořely.
Stalo se něco co jsem nečekala. Fill mi vtiskl nějaký papírek do dlaně a odešel. Koukla jsem se do dlaně a byl tam modrý, pomuchaný kousek papíru.
Bylo na něm napsáno:

Dnes v 6 večer v parku u sochy.

"Wow! Takže rande?!"s úžasem na mě koukala Kidney. Nebyla jsem schopna říct cokoliv. Proč se se mnou chce sejít? S takovou nulou...
"Sisi, řekni že tam půjdeš!"naléhala na mě Kidney a vypadala jako malé dítě, které vidí spoustu dárků pod stromečkem.
"To víš, že jo."usmála jsem se a zavřela skříňku.
Vyšly jsme ze školy a šly domů pomalým tempem.
"Těšíš se?"ptala se mě natěšeně, jako by tam měla jít ona.
"Moc..."
"Ale nezní to moc přesvědčivě."
Jen jsem protočila oči, ale v duchu jsem se smála.

|Angela|
Bylo 15:08, končila jsem ve skladu a šla pomalu domů.
Když jsem odemkla, naskytl se mi pohled na úplnou spoušť. Všude byly flašky od piva a různé papírky a obaly od čehokoliv. Mike ležel na pohovce a Sisi byla zavřená v pokojíku. Matka tu ještě nebyla. Určitě má dlouhou.

"Miku!"zařvala jsem na něho, aby si vůbec všiml, že už jsem došla.
"Co je ty krávo malá?!"zase měl blbou náladu. Radši jsem neodpověděla. Nechci,aby mi cokoliv udělal. Nechci, aby mi sebral peníze, které jsem vydělala...

7.kapitola, omluvte pravopisné chyby..."Češtin není můj nejlepší přátel..."