Stačí věřit

*2*

Krev ve mě vřela, celá jsem vzteky rudla.
"Ten idiot! Nesnáším ho!"
"Klid Angelo..."snažila se mě uklidnit Sisi, ale marně.
Musíme co nejdřív pryč, odjet. Ale teď nemáme peníze, protože mi je Mike zase vzal.
Zvedla jsem se a rázně se z
rozešla je dveřím našeho pokojíku.
"Angelo počkej!"chytla mě Sisi za ruku. Ne, dnes tě neposlechnu a nesklidním se. Dneska už ne! Už se nenechám jen tak okrádat o peníze, které si zasloužím! Mike ani nehne prstem a bere mi je!
Jdu do kuchyňky...'Klid Angelo...uklidni se' říkám si pro sebe. Ale nemůžu být klidná. Tohle je vrchol.
Kouknu na stůl. Už zase pil! Hmm...můžu toho využít. Vezmu jednu z mnoha flašek od piva a jdu do ložnice, kde spí i s matkou. Matka ještě odešla ven, takže je Mike určitě v sám v ložnici. Pomalu otevřu dveře, sedí na posteli a kouká z okna. Je ke mně zády, výhoda pro mě. Napřáhnu se a praštím ho vší silou ho hlavy. Flaška se roztříští na kousíčky. Úleva, ale ne úplná...
Mike spadne na podlahu a nehýbe se. Omráčila jsem ho. Jo! Kopnu ho něj. Ještě. Ahh...to je úžasný pocit...Ještě a silněji.
"Au,moje prsty..."zaupím si pro sebe. Ale to mě neodradí od dalšího kopnutí.
Rychle uklidním střepy a vyhodím je. Když jdu do pokoje, všimnu si Sisi, jak na mě kouká vražedným pohledem.
"Co je?"zeptám se a čekám, že na mě vyjede. Ale ona na mě mrkne a zasměje se.
"Pěkně ségra, to si zasloužil!"

Jdu se rychle umýt. Máme malinkou koupelnu. Jen se opláchnu a po mě Sisi. Jdeme do pokoje a povídáme si, jak bylo ve škole.