My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

THE PRISON OF YOTUNHEIM

"Ty vole, do čeho jsem se to doprdele namočil," nadával v duchu Magnus, když se řítil duhovým virem, který mu vůbec nedovoloval dýchat, jenom ho unášel rychle a burácivě mezi jednotlivými světy. "Mohl jsem v klidu sedět v kině a zobat popcorn, ale ne, milý Magnusi, ty jseš Bůh a ještě k tomu ovládáš kouzla a tak půjdeš pěkně do války a ..." Myšlenku nestihl dokončit, najednou dopadl prudce na nohy, až si vyrazil dech a kolena sa mu podlomila, jen tak tak se stihl opřít rukama o zem a rychle zase vyskočit.

Zvedl hlavu a ihned ho obklopila asgardská stráž - ale to samozřejmě očekával. Loki už zase střežil hranice Asgardu a Magnus při pohledu do tváří vojáků bezpečně poznal, že je zde Persona Non Grata. Anebo naopak, možná byl očekáván, ale zcela určitě ne vítán.

"Půjdeš s námi, mladíku," namířil na něho dlouhou, nebezpečně vypadající zbraň jeden z vojáků, podle složitých ozdob na plášti nejspíš velitel.

Magnus si ztěžka vzdychl a znova si vzpomněl na pohodlná, polstrovaná křesla v soukromém Tonyho kině, které se kdysi nacházelo v 17. patře jeho luxusního sídla. Ale tam teď už zbyl jenom prach a popel, rozfoukávaný nemilosrdným větrem, zahlazujícím stopy někdejší slávy.

"Mám jiný návrh," řekl nahlas Magnus a zvedl ruce ve zvláštním gestu. Země se brutálně zachvěla a kolem nich začal fičet ostrý vítr, který jim vehnal slzy do očí.

Ale velitel stráže se nechtěl tak lehce vzdát a trochu svou zbraní drcl do Magnusova ramena na znamení, že si má kleknout. Ten se ani nepohnul, jenom mu nenápadným gestem ukázal něco nahoře.

Voják tedy zvedl hlavu a ihned znehybněl v němém úžasu. Nad jejich hlavami, kdesi vysoko a daleko na obzoru, mezi mraky a téměř se dotýkajíc odrazu Slunce - se vznášel obrovský had, který vypadal hodně rozčileně. Soudě podle toho, jak měl rozvřenou tu svou smrdutou tlamu, ze které občas nervózně zakmital dlouhatánský, rozeklaný jazyk.

"To je Midgarsormr!" Vykřikl jeden z vojáků, ale třeba uznat, že se nezalekli a nerozprchli, ale také se nepokoušeli útočit. Asi věděli, že by to bylo zcela marné.

"Kde je Loki?" Zeptal se klidně Magnus, jako by se ptal na předpověď počasí.

Velitel mlčky ukázal rukou směrem k paláci, ale jinak ani nezamrkal okem, jako by se bál, že i ten nejmenší zrádný pohyb mu přivodí strašlivou smrt.

"Děkuji," usmál se Magnus a zlehka vykročil. Midgarormr se pohl za ním a svým pohybem vířil vzduch tak silně, že všichni vojáci za ním popadali na zem.

****

Sif nehodlala Ragnarovi prozradit, kolik temné energie musela předtím nashromáždit, aby je z Midgardu dostala do Yotunheimu. A Ragnar se na to ani neptal, byl tak zneklidněn nadcházejícím bojem, že ani nevnímal, kde je a s kým.

Když přistáli před branami Yotunheimu, oba dva si uvědomili, jak pekelná je tam zima. Jestli je slovo pekelná to pravé pro něco, co vás nutí myslet si, že vám zamrzne morek v kostech a z vašeho mozku se stane kostka ledu.

Ragnar se ostře zeptal. "Máš nějaký plán, matko?"

"Stačí na něj hodit ten provaz - neptej se mě jak. A pak mu předestřeme svůj návrh."

"Jsi si jistá, že ho Loki vězní tady?"

"Jistěže," ohradila se dotčeně, "pro Ohnivého obra je Yotunheim peklem."

"Jasně že jo," usmál se Ragnar, ale ten úsměv zcela postrádal jakýkoliv cit. Sif si na jednu bláznivou chvilku pomyslela, že její syn občas svým chladem a odtažitostí připomíná spíš Lokiho, než Thora, ale rychle tu myšlenku zase zaplašila. Nemohla tušit, že Ragnar dokázal projevit vášeň, ovšem po smrti jisté midgardské dívky tuto schopnost v sobě zcela potlačil. Jeho životem byla pomsta.