My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

THIS IS THE END

Tribuny byly přímo narvané lidmi, ale najednou se všude rozhostilo hrobové ticho. Uprostřed moderního, skvěle vybaveného hřiště stála vysoká, černovlasá dívka v dlouhých rudých šatech. V ruce držela zahnutý roh, do kterého mocně foukala a tím vyluzovala pekelně skřípavé zvuky. Zdálo se, že ty zvuky přivolávají podivná stvoření, silně připomínající zombie.

Zombie... Jestli chcete Nemrtvé z Hellheimu označovat tímto názvem, je to vaše volba. Jednalo se o duše zatracenců, kteří celý život páchali hrozné hříchy a nikdy nemohli nalézt vykoupení. Po smrti museli slouži pánu pekla - respektive jeho ženě, která je ovládala tím rohem. A byla v tom zatraceně dobrá.

Hela měla odjakživa velmi silné pouto se svým bratrem dvojčetem. A přesto, že byla od něj vzdálena celé světelné roky (tedy v lidských měřítkách), dokázala zachytit jeho nehlasné volání o pomoc.

Nemeškala a vzala si sebou své nové kamarády, které jí věnoval Daimon.

Když usoudila, že jich je právě dost, sklonila roh a na rtech vykouzlila poněkud děsivý úsměv.

Klidně se rozhlédla kolem sebe, jako by právě byla v parku uprostřed pikniku a kontrolovala občerstvení. Její zrak nakonec spočinul na Ragnarovi.

"Bratranče, hádám, že ty mi prozradíš, co se tady děje..." Ozvala se měkkým, zpěvavým hlasem.

"To jsou tví noví kamarádi?" Opáčil Ragnar a ukázal rukou na smradlavá, kymácející se stvoření. Některým chyběly končetiny a bylo tam dokonce i pár těl bez hlavy, což jim ovšem na ohromné síle nijak neubíralo.

"Magnus všechno ví a přidal se k Ragnarovi. Chtějí svrhnout Lokiho," vyhrkla ze sebe rychle Astrid.

"Co že to?" Narfi nevěřil svým uším. Hela také vypadala trochu překvapeně, ale ihned se zase vzpamatovala.

"Ty ses musel úplně zbláznit," sykla směrem k Magnusovi. "Vybral sis špatnou stranu..."

"Proklínám den, kdy jsem vás potkal!" Zakřičel Magnus a znova zaútočil na Narfiho.

"Tak dost!" Hela napřáhla ruku a z konečků jejích prstů vyšlehl černý pekelný plamen, který škaredě popálil Magnuse.

Ragnar se rozzuřil a protože vůbec neuměl kouzlit či zaklínat, musel bojovat fyzicky. Přesto, že nikdy předtím na ženu nezaútočil, tentokrát udělal výjimku. Chystal se srazit Helu k zemi, ta mu ale rychle uhla z cesty a vyslala k němu další dávku pekelného plamene.

"Všichni zůstaňte stát!" Přerušil je najednou v jejich zápase jakýsi policista, s odjištěnou zbraní, namířenou rovnou na ně.

Hela se rozhlédla. Policejní jednotka, která mezitím dorazila, je kompletně obklíčila. Všichni Bohové byli na první pohled v pasti, kolem nich stáli nastoupení policajti, kteří vypadali, že snad opravdu začnou střílet.

"Zabijeme je?" Zašeptala Hela se zlověstným zábleskem v očích a Astrid sotva znatelně pohla hlavou.

Obě dvě zavřeli oči a to samé udělal i Narfi. Všichni tři spolu v duchu odříkali tajemné, mocné kouzlo, vhodné pro zmatení protivníka. Zahalil je hustý, tmavý oblak a lidé, stojící kolem nich se prudce rozkašlali. To všech pět rozhněvaných Bohů využilo k rychlému přesunu na druhý konec stadionu.

Tam ovšem bylo čisto a jasno a jako na potvoru to bylo přesně tam, kde se nacházel teď už nadmíru rozčilený ředitel jejich školy, ctihodný Oscar Ludger.

"Co to má k čertu znamenat?" Soptil. "Co si to sakra dovolujete? Za tohle vás potrestám!"

"Sklapni," odvrkl naštvaně Ragnar a jednu mu vrazil. Pan Ludger skončil na kolenou, s rozbitým nosem a ústy a jeho krev zmáčela špinavou podlahu tribuny.