My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

HELLGIRL

Garp se mezitím dostal až ven na dvůr, kde doslova začal běsnit. Skákal, štěkal, slintal a poběhoval stále dookola, takže když k němu konečně dorazili Tony s Brucem, radši stáli jenom v pozadí a přemýšleli, jakou zbraň by měli použít, aby ho zpacifikovali.

"Zkusíme taser?" Zeptal se Bruce.

"Teda, netuším, co to je, ale si to nezabere, pánové," ozval se za nimi hluboký mužský hlas.

Oba dva se otočili a s pusou otevřenou dokořán zírali na Daimona v celé jeho kráse. Měl na sobě svůj obvyklý černo-rudý oblek a rohy na hlavě mu jasně zářily. Tvářil se sice přátelsky, ale působil vražedně, byla to zvláštní kombinace přitažlivosti a zkázy.

"Co... tady děláte?" Zeptal se Bruce nakonec, když se vzpamatoval.

"Šel jsem náhodou kolem," zazubil se Daimon a zahvízdal. Byl to pronikavý, svištivý zvuk o stovkách decibelů a Tony s Brucem klesli na kolena, protože to nedokázali snést.

Garp se zastavil a prudce dýchal. Hela, dosud tiše stojící vedle Daimona, zvedla ruku.

"Ke mně!" Vyštěkla prudce. 

Pes se ani nepohnul. 

"Lytte til henne," zašeptal Daimon chraplavě a Garp se začal třást. Pomalu, téměř neochotně se přisouval blíž, s očima plnýma zděšení upřenýma na Daimonův obličej. Ten najednou odněkud vytáhl černý, dlouhý bič a švihl s ním ve vzduchu. Vydalo to ostrý, praskavý zvuk a Tony s Brucem zaúpěli. Pro smrtelníka bylo něco takového nesnesitelné, příliš bolavé a prudké.

Garp se přikrčil.

"Je velice neklidný, protože cítí nesmírnou bolest, utrpení a strach. Přímo tady. Není tady nějaké pohřebiště?" Zeptal se Daimon Tonyho, teď už svým normálním hlasem.

"Ano," zachrčel Tony a snažil se postavit na nohy. "Přímo tady, pod tou vrstvou betonu je starý indiánský hřbitov. Nebo lépe řečeno - masový hrob. Tady kdysi Španělé postříleli celý jeden kmen - muže, ženy i děti. Všechny do jednoho a bez milosti. Nejdřív ovšem zabili chlapy a jejich ženy a potomci se na to museli dívat. Nedivím se, že se ty bolestné emoce tady stále vznášejí ve vzduchu..."

"To je hnus," pokrčil Daimon nos. "Tohle by pravý vikingský bojovník neudělal, zabít ženu nebo dítě. On i jeho rodina by shnili v pekle, proklatí na věky věků."

Hela si kousla do rtu. Ona by zabila kohokoliv, kdo by se jí postavil do cesty, bez ohledu na pohlaví nebo věk. Neměla s tím žádný problém, stejně jako Loki, ale s ohledem na matku (a dle rady svého otce) tuto svou vlastnost nikdy navenek neprezentovala. A zdálo se, že udělala dobře, ani Daimonovi by se tato její schopnost nelíbila.

"Takže teď už mě Garp bude poslouchat?" Zeptala se, aby změnila téma rozhovoru.

"Myslím, že to dobře pochopil," řekl Daimon mile a zamrkal na ni. Ona si opět fascinovaně uvědomila, jak moc se ten chlap dokáže měnit - v jednu chvíli to bylo strašné, přímo pekelné monstrum, a pak se opět převtělil do podoby pohledného, milého muže se smyslem pro humor. Už se nemohla dočkat, až si ho vezme a odjede s ním do pekla.

"Díky za pomoc," políbila ho na tvář. "A pozdravuj Lokiho," usmála se a zmizela uvnitř budovy.

"Jasně," odpověděl Daimon zamyšleně, "a budu pozdravovat i Sigyn. Pánové," otočil se ke zkoprnělému Tonymu a Brucovi, "moc rád jsem vás viděl. Na shledanou..." Mávl rukou a jeho podoba se rozplynula ve vzduchu.

"Spíš sbohem," zašeptal Tony vyčerpaně a už asi po stopadesáté si uvědomil, jak blbý to byl nápad vzít nevycválané Bohy z Asgardu sem na matičku Zemi. "Jsem idiot," zamumlal si pod nos ucítil silnou bolest v kolenech, na kterých dosud klečel. Rozhodl se, že po zbytek dne si vezme volno.

****

Astrid a Ace seděli na terase nejvyššího patra obřího mrakodrapu a společně se dívali na hvězdy.

"Takže všechno, co jsem se dosud o vesmíru učil, bylo špatně?" Zeptal se Ace napůl vážně, napůl žertem.

"Neřekla bych, že to bylo špatně, jenom Midgarďané si některé věci vykládají jinak. I my máme devět světů a jedním z nich je Asgard. Vesmír drží pohromadě díky Yggdrasilu, což je obří strom. Všechno ti budu vyprávět, jestli chceš."

"To by bolo moc fajn," usmál se a přisunul se k ní blíž. "Ale ze všeho nejdřív... bych moc rád věděl, kdo jsou mí praví rodiče, chápeš. Předtím jsem neměl zájem to zkoumat, říkal jsem si, že lidé, kteří mě prostě jenom tak odložili a neměli o mě zájem, si nezaslouží, abych se já zajímal o ně. Ale teď, když vím, že matka mě odložit MUSELA díky blbým zákonům, tak bych chtěl vědět, kdo vlastně je. Nebo byla. Myslíš, že je mrtvá?"

"Asi ano," připustila váhavě Astrid. "Protože po tom, co Sigyn změnila zákon o odkládání mužských potomků, všechny Valkýry povolaly své syny zpátky na Asgard. A nejspíš nežije ani tvůj otec, při Ragnaroku zahynula většina bohů a vesmír se otřásl v základech."

Ace sklonil hlavu. Astrid měla pocit, že mu hrozně ublížila a jemně ho pohladila po vlasech. Ace se na ni trochu překvapeně podíval.

"Mám holku," Zašeptal omluvně.

"A stojí za to?" Zeptala se s rukou stále zabořenou v jeho hustých vlasech.

"Tohle nemůžu," postavil se prudce. "Nebylo by to vůči ní fér. Chodíme spolu už tři roky a já... prostě... takhle ne, promiň." Otočil se a odešel.

Astrid zůstala sedět, neschopna pohybu. Tohle nečekala, kterýkoliv Asgarďan by dal půlku života za to, aby s ní mohl chodit. A Ace ji jednoduše odmítnul. A kvůli komu? Kvůli nějaké smrtelnici??? 

Pocítila tak prudký vztek a zlobu, že zaťala pěsti a mimovolně začala mumlat zaklínadla. Ani si dobře neuvědomovala, co dělá, ta zloba z ní vytékala jako rozžhavená láva, krev jí pěnila v žilách a ona vysílala všechny kletby, co jí kdy Loki naučil.

Vzpamatovala se až po dlouhé chvíli. Zmateně zavrávorala a snažila si vzpomenout, proč vlastně sama sedí na střeše a chvilku jí trvalo, než jí došlo, co se předtím stalo. 

"Proboha," přetrela si rukou zpocené čelo. "To je trapas. Ace mě odmítnul. Asi to budu muset překousnout..." Vrátila se zpátky do svého pokoje, kde Hela už dávno tvrdě spala.

Ani se neobtěžovala svléknout se, v šatech padla jako podťatá do postele a vůbec netušila, jak strašnou kletbu před chvílí vyslala ke své sokyni. Obvykle ji Loki učil, jak krotit emoce a vychutnat si pomstu, až když ta největší zloba opadne, ale Loki tady nebyl. A ona na to všechno zapomněla, protože poprvé v životě pocítila opravdový zájem o nějakého muže. Vůbec se nedokázala vyrovnat s odmítnutím, protože ještě nikdy žádné nezažila. 

Věděla jenom, že Ace moc chce a udělá cokoliv proto, aby ho nakonec dostala.