Poezie snílků (sbírka básní/písní)

Deštník z duhy

Osobně si myslím, že je to jedna z těch horších... ale budiš.

Oblaka zakryla letní oblohu,

v puse ti vyvstala pachuť neduhů.

Mokneš a kroupy padají,

takové věci se hold stávají.

Nad kaluží v dešti stojíš

a možná, že se trochu bojíš.

Asi je načase,

volat o pomoc.

Pomalu stmívá se.

Začíná noc.

Kdo nabídne ti

deštník z duhy?

Kdo ukáže ti,

že nejsou jen neduhy?

V těch chvílích těžkých

a bouřích divých,

kdy schovat se kam není,

slova přítele znějí.

Jen přítel se podělí,

o deštník nad hlavou.

Kapky dál padají,

tebe však nezebou.