Poezie snílků (sbírka básní/písní)

Láskožrouti

Jak zlatý písek na nebi,

jsou hvězdy rozsypané.

A snad proto zdá se mi,

že nejsou osamělé.

Tak, jako my.

Takové dálky od sebe,

ale v srdci blíž.

Já jen metr od tebe,

a nemám ti co říct.

Jak smutné.

Tolik lidí okolo mám,

a dle vzhledu je soudím.

Možná proto zůstal jsem sám,

očima po nebi bloudím.

Tak sám.

Tolik nedorozumění,

a zbytečných chyb.

Až se to změní,

bude nám líp.

Ale kdy?

Jak hvězdy chtěl bych být,

a v srdci žár.

Mohu o tom pouze snít,

jsou sny kletba nebo dar?

A tak se ptám.

Kam zmizela lidská láska,

copak ji někdo sněd?

Toť ma otázka.

Jak zní odpověď?

Byli to láskožrouti.