Poezie snílků (sbírka básní/písní)

Poslední věta

Tohle jsem psala pře pár lety, když umřel děda. Trošku jsem ji musela zcenzurovat, ale... no, mám k ní určitý vztah, takže jsem ji tu chtěla mít.

Poslední věta,

poslední krát.

Do konce světa,

už nebudu spát.

Můžu jen vzpomínat

na slunečná rána.

Můžu jen proklínat,

že zůstala jsem sama.

Mohu si postesknout,

nad krásnými večery.

A času odseknout,

že nesnáším závěry.

Marně si stěžovat,

jak letí čas.

Ručičky sledovat,

„Tik, ťak" zní jejich hlas,

přes který neuslyšíš

sbohem mé

a neuvidíš,

úsměvy strohé,

které se v slzách topí.

Proč to tak bolí?

Poslední věta,

poslední krát.

Z toho to světa,

můžu jen vzpomínat...