Už dávno je další hodina. Já ale nejsem na fyzice, já sedím u Blacka v kabinetu a čekám, až dokončí nějaký telefonát. Pak konečně odkládá sluchátko a začíná se mi věnovat. Pokládá na stůl papír, který je v rohu podepsaný (mým škrabopisem) Annie Ryanová- má písemka. K mému překvapení je v rohu zakroužkovaná velká jednička. .Přesně tak Annie, dostala si jedničku bez chyby.", říká Black, jako by mi četl myšlenky. ,,Jak dlouho ses na to učila?" ptá se mě. Já mu nechtěla lhát, i když by se to v tuto chvíli celkem hodilo. ,,Neučila jsem se," říkám potichu, ,,já o tom ani nevěděla." Black valí oči.
Následně jsem se dověděla, že jsem první, kdo to na téhle škole v osmé třídě napsal bez chyby. Oba dva jsme věděli,že předchozí písemky zvládali všichni v pohdě,protože byly primitivní. Pak ale udělal něco hnusného. Asi měl blbé svědomí,že se kvůli němu uleju z fyziky nebo chtěl moji inteligenci ověřit. Dal mi další papír s úlohami. Vypočítala jsem to přesně za 15 minut 17 sekund a 4 setiny (ten maniak to měřil). Nakonec to zdlouhavě kontroloval. ,,Máš nějaké kroužky nebo tak něco?" zeptal se nakonec. Netušila jsem,proč to potřebuje vědět, ale řekla jsem že ne. ,,A máš čas ve čtvrtek a úterý od 15:30 hodin?" vyzvídal dál. Bylo mi divné,jak je zvědavý.,,Ano." odvětila jsem opět.,,V tom případě tu budeš každé úterý a čtvrtek se mnou." zakončil rozhovor,jako by to byla úplná samozřejmost. Zašklebila jsem se. On si toho všiml a řekl:,,Annie,musíš svou inteligenci využívat. A navíc řeknu ostatním,aby tě v ostatních předmětech šetřili." ¨To mě potěšilo. Usmála jsem se a odešla na fyziku.
ČTEŠ
Proč nemůžu být blbá jako ostatní?
Teen FictionJsem "obyčejná" holka jménem Annie. Vedu velice "obyčejný" život-asi jako každá americká teenagerka. Až nato,že mé IQ je vyšší než jsem já samotná(a to jsem na svůj věk poněkud vyšší) není na mém životě nic zajímavého. A ....nebo jo??