Proč nemůžu být blbá jako ostatní?

Prázdniny zkrátka nemohou být nuda

Už druhý týden sedím a nic nedělám. Čas od času kouknu na webovky své budoucí školy a snažím se si ji představit. Lépe řečeno: se zlomenou nohou se nedá dělat totálně nic zábavného. Už jsem začínala být ve stresu z toho, že se nestane vůbec, ale vůbec nic. Ale pak se jednoho dne něco stalo. Něco, co  mě odrovnalo na zbytek týdne. ,,Zlato," oznámila mi mamka , ,, v pátek jdeme za Eli!" Moje pocity by se v tuto chvíli daly popsat tak maximálně slovem ,,nepopsatelné". Ke svému zděšení jsem zjistila, že první věc na kterou jsem myslela bylo, co si vezmu na sebe. Nejradši bych se za to profackovala. 

Pátek se blížil rychleji než rozjeté lamborgini našeho souseda. Bylo úterý, středa a nejednou (tradá) je tu pátek (diskriminace čtvrtka). Můj "zásadní" problém (co si vezmu na sebe), jsem vyřešila asi tak, že jsem poslepu vyndala dva random kousky oblečení a k mému štěstí to nebyly dvě trika. Hodila jsem to tedy na sebe a dokulhala do auta. Cestou mi bylo vysvětleno, že Eli je teď v komunitě. Má tam bazén, zvířata a spoustu skvělých psychiatrů (já tam chci taky!!). Učí se tam zapomenout na drogy a věci jim podobné.

Dojeli jsme tam. Stydím se za to, ale cestou za chudinkou Eli, svou milující sestrou jsem usnula nudou. Nejsem na to hrdá, ale myslím, že až rodiče Eli uvidí, jejich první věta rozhodně nebude: ,,Ahoj Eli, vypadáš strašně a jestli chceš vědět , kde je tvá sestra, tak jsme ji cestou zabili, protože usnula!" Jsem takový pesimista!  

"Kráčím" po schodech do jisté budovy. Pár lidí, které jsme cestou viděli si o mně a mé zasádrované noze očividně mysleli, že jsem si spletla pavilon.  Když jsme konečně došli ke dveřím Eliina pokoje, táta se zadíval pohoršeně na jmenovku a zaklepal.,,ELII RYNNOVÁ " stálo tam. ,,Očividně jim cedulky na dveře píší jejich pacienti." řekl mi, když jsem se kysele zatvářila. V tu chvíli k nám přišla nervózně vypadající sestra. ,,Vy jste příbuzní slečny Eli?" ptala se nás, jako bychom právě utekli z vězení. ,,Ano, to jsme!" odsekl táta. Měl všeho plné zuby. ,,A vaše jména?" zeptala se sestra s náznakem sarkasmu v hlase. ,,Já jsem Frank Ryann, toto je má žena Elannie Ryannová a má dcerka Annie." řekl táta slavnostně.,,Ale slečna Eli je Rynnová!" vykřikla sestra, jakoby právě vyřešila záhadu století. ,,Hele, ženská, já vím jak se jmenuji a dokonce vím, jak se jmenuje má dcera. Vím, že je v tomto pokoji, akorát pod špatným jménem!"uzemnil sestru táta. Nadechla se. Chtěla něco říct, ale za zády se jí ozvalo:,,Diano?" Sestra se otočila. Blonďatá, usměvavá žena v doktorském obleku se na ni vyčítavě koukla. Vzala Dianu za ruku a řekla nám, abychom tu zůstali. Odvedla ji pryč.

Doktorka se po chvíli vrátila i s omluvou. ,,To byla Diana," šeptala tajemně , ,,myslí si, že je zdravotní sestra." Táta vydechl a zase se nadechl. ,,Nemáte tu někde bombu s kyslíkem?" zeptal se. ,,Ano, proč?" zeptala se doktorka. ,,Myslím, že ji budu potřebovat." vysvětlil táta. Doktorka souhlasně přikývla. Představila se nám a vysvětlila nám, že je Eli na skupinové terapii. Prý tam kreslí jmenovky na dveře a tak podobně.....

Dali jsme si s rodiči nějaké pití (sprite, mňam!). Pak se to stalo. Eli přišla. Pohled na ni mě ohromil. kruhy pod očima jí zmizely. Její postava už byla v celku normální a široce se usmívala. Byla krásná, štíhlá a svým vzhledem by zastínila Terru Woodsonovou jako gigantický slunečník. Jsem zase pyšná, že je má sestra. Dokonce si dovoluji tvrdit, že jí to celkem prospělo.....