V zajetí temna

náklad přejímá velení

Cesta trvala přibližně 5 hodin. Tu cestu jsme si krátili povídáním a zase zpíváním písní, většinou zakázaných. Teď už nám to bylo stejně jedno. Od české hymny po Krylovy písně. Seznámil jsem se s novými lidmi, kteří byli zatčeni za stejnou blbost, jako já. Třeba Jákoba zavřeli kvůli tomu, že toleroval své manželce pohyb bez burky. Toma sebrali kvůli jeho synovi, který ve škole řekl vtip o muslimech. Pak tam ale s námi bylo pár týpků z odboje, které chytili za převoz uprchlíků do Ruska, za držení ilegálních zbraní, nebo za napadení muslima. Alexej, desátník od ruského specnazu, byl chycený na hranicích, když pašoval zbraně pro odboj zde v chalífátu. Jan byl zatčen, když při jednom nepokoji rozbil policajtovi hlavu dlažební kostkou. A Američan John byl zadržen, když ho přistihli při výbuchu policejní stanice.
Měli kamenné obličeje a celou cestu neřekli skoro ani slovo. Jenom  tam prostě seděli a mlčeli. Po chvíli náklaďák zastavil. otevřeli se dveře a 4 chlápci s lehkými kulomety si stoupli po stranách východu. Beze slova nám pokynuli, ať si vystoupíme. Poslechli jsme. vystoupili jsme a stáli jsme přesně tak, aby na nás ostraha viděla. Rozhlédl jsem se. Nebyli jsme v táboře, ale na nějaké louce. 3 chlapi se snažili vyměnit pneumatiku u auta. Došlo mi to, píchli jsme a nemůžeme jet dál. Alexej jen stál a pozoroval, poté navázal oční kontakt s Janem a Johnem. Ti pokývali a nic se nedělo. Alexej postoupil asi o půl metru blíž k hlídce. Ta si ho nevšímala, protože hlídala ty chlapy, co vyměňovali gumy. Alexej cukl hlavou. V tom Jan a John skočili po dvou chlápcích z ostrahy. Profesionalita se jim nedala zapřít, podkopli jim nohy, obešli je a řetězy od pout je uškrtili. V tom jeden člen té jejich muslimské sebranky nabil a střelil. Vystříkla krev a Jákob padl na zem s průstřelem v zádech. Nečekal jsem. Skočil jsem po útočníkovi a povalil jsem ho na zem. Oběma rukama jsem ho držel u země pěstmi mu mlátil do hlavy tak dlouho, dokud mě z něj Alexej a Jan neodtáhli. ,,Svině! Vy hnusné islámské svině!" řval jsem a pokoušel jsem se vrátit k nehybně ležícímu, islámskému šmejdovi.  "Už dost chlapče, je mrtvý" řekl Alexej a z jeho hlasu bylo opravdu poznat, že je Rus. Jan mezitím dával ránu jistoty každému ležícímu členovi ostrahy. John nám zatím všem odemkl pouta. "Jseš dobrej!" řekl Jan a poklepal mi na rameno. Alexej zatím vylezl zpátky do prostoru, kde jsme seděli, než jsme sem přijeli. ,,V pohodě, můžete jít domů, my tu máme ještě máme práci." řekl a seskočil dolů. Běžel jsem za ním. ,,můžu jít s vámi?" zeptal jsem se s odhodláním v hlase. "Naskoč si!" odpověděl a pokynul mi na dveře od auta. Jan mezitím spoutal neozbrojené chlapy, co měnili kolo a nechal je tam svému osudu. Přišel ke mně. ,,Na, tu máš" řekl a dal mi jeden z těch lehkých kulometů. Vzal jsem si ho a nastoupil do vozu. Za mě si sedl Jan a za Alexeje John. Alexej nastartoval a už jsme jeli. nikdo nic neříkal. Dokud jsem ticho nerozbil já. ,,Kam to vůbec jedeme?" zeptal jsem se a cítil jsem se jako vůl, že to nevím. ,,K nám do Ruska chlapče" řekl Alexej tónem, jako kdybych se už neměl na nic ptát. Já jen pokynul hlavou a pozoroval z okna mizející krajinu ...