V zajetí temna

Bojuj!

V 8 hodin mě vzbudil budík. Vstal jsem, osprchoval jsem se, oblékl a šel se nasnídat. Po snídani jsem si poprvé všiml rozvrhu, o kterým mi říkala Veronika. Pozorně jsem si ho prohlédl. Podle něj, jsem měl být v 9:15 v hlavní budově. Chvíli jsem ještě seděl u stolu, pak jsem vstal a šel. Ani jsem to nemusel hledat, byla to ten největší barák v celém táboře. Vstoupil jsem tam. Přišel jsem k recepci. Seděl tam vrásčitý pán. Oči měl chladně modré a přísný pohled. Narovnal jsem se před něj. ,,Dobré ráno, jsem tu nový, měl jsem se tu hlásit." řekl jsem disciplinovaným hlasem, jako kdybych mu podával hlášení o noční hlídce. Chlap si mě přísně změřil. Vstal, podíval se na hodiny a pak zase na mě. ,,Jste tu brzy, gut! Mám rád dochvilnost, zavedu vás k veliteli. Jinak, Mein name ist desátník Hans  Brofl!" řekl rázným hlasem s výrazným německým přízvukem. ,,Dobře" přikývl jsem a šel jsem za ním. Společně jsme šli po schodech do sklepení. Prolezli jsme pár podzemních uliček a zastavili se u některých dveří. Hans rázně zaklepal, pak vzal za kliku a vstoupil. Šel jsem hned za ním. Vlezli jsme do nějaké velké místnosti, s velkou obrazovkou na zdi a spoustu počítačů na stolech. Uprostřed stál velký zakulacený stůl.  Hans zasalutoval a oznámil, že jsme spolu přišli. Postavil jsem se do pozoru a čekal. Od stolu se postavilo 6 lidí. První 3 jsem poznal hned. Byl to Alexej, Jan a John, který měl momentálně měl ruku pověšenou za šátek. Pokynul jsem jim na pozdrav, ale nereagovali. Další dva byli muž a žena. Muž byl tak 185cm vysoký, lehce zaoblený člověk s pronikavýma hnědo-zelenýma očima. Žena byla menší, měla delší hnědé vlasy a výrazný obličej, kde se sem tam objevovali vrásky. Muž si mě prohlédl od hlavy až k patě začal mluvit. ,,Tak to jste vy Ten Rafael? Těší mě, jsem kapitán Fred Jackson, ale přátelé mi říkají Fready, tohle je má společnice a zároveň admirál Jana. Jste cenný přírůstek do naší společnosti. Co si budeme povídat, lidí s vysokou školou tu je málo a takových lidí si vážíme. Chtěli bychom, aby jste se přidal do naší hlavní buňky. Nebudete muset pracovat na polích, ani jít bojovat, stačí, když budete tady sedět a řídit zde všechno s námi. Sedmička je šťastné číslo,  buďte prosím naším sedmým členem". Pak se usmál a lehce se zhoupl na špičkách. Chvíli jsem přemýšlel. ,,Chci jít do akce!" řekl jsem nakonec rozhodným tónem. ,,Žádný problém, do akce vás můžeme nasadit, když projevíte zájem. V tom případě vám zajistíme tréninkové hodiny." řekl hned Fred a znovu se usmál. ,,Tak dobře, jdu do toho!" řekl jsem a podal jsem si s ním ruku. ,,Budeme vás tu zítra v 10:15 čekat, nezpozděte se!" řekl Fred výrazným hlasem. ,,Po zbytek dne máte volno, naložte s ním, jak uznáte za vhodné." dokončil větu a šel zase ke stolu. ,,Spolehněte se" odpověděl jsem a odešel pryč z místnosti. Společně s Hansem jsme šli mlčky až k recepci. Rozloučil jsem se s ním a odešel zpátky do svého nového bytu. Fláknul jsem s sebou do postele a začal se smát. Z radosti, z toho, že mám pokoj od té hnusné cenzury a že jsem svobodný. Pak mi to došlo. Večer má přijít Verča. Šel jsem se převléct do něčeho pěkného a připravit nějako dobrou večeři. Pak jsem už jen trpělivě seděl a čekal až příjde ...