S láskou, Black

nenudná Stela

"Co mi udělala?" zeptal jsem se Remuse, kterému cukaly koutky, ale na rozdíl od ostatních nevybuchl smíchy.

"Ehm, no.. Trochu ti pozměnila barvu vlasů" uchechtl se a já vyletěl z křesla.

"Cože?!"

Vyděšeně jsem se vydal k nejbližšímu zrcadlu. Moje vlasy! Moje krásná, černá, lesklá hříva byla duhová!

"Lightwoodová!" zahřměl jsem na celou místnost naštvaně a všechny to akorát více pobavilo.

Ha, ha, ha. Vážně vtipné. Vypadám jak děsivý, mudlovský klaun.

"Tohle jí nedaruju" zamumlal jsem a projel své vlasy všech barev rukou.

"Hehe, Stela je snad ještě výbušnější než Lily" řekl mi James. Jo, to už vím dávno.. A on má štěstí, že tu Lily zrovna teď není.

"Jak to mám odstranit?" otočil jsem se na Remuse. Protože ten ví vždycky vše. Je to šprt.

"No.. Já nevím. Nikdy jsem se s tímhle kouzlem nesetkal"

Ok, tak asi ne vždy vše. Ale šprt je to stejně.

"A co s tím mám jako teď dělat?"

"Můžeš se jít slušně zeptat Stely jak to odstranit" navrhne rozumně Remus až mě to vyděsí.

"To v žádném případě!"

"Kouknem se do našich speciálních knížeček" poplácá mě James po rameni.

AA, naše super knížečky!

***

Nakonec jsem svým vlasům vrátil jejich přírodní barvu. Ale ten čas mi Stela pěkně zaplatí. Nejenže jsme šli spát ve dvě ráno, ale teď, v půl sedmé jsem byl jako jediný vzhůru a budil své přátele. Začíná čas odplaty!

"Vstáváme hovada!" zvolal jsem nadšeně a každému z nich jsem dopřál vodní spršku hůlkou. Ach, tohle jsem chtěl udělat už od prvního ročníku... Bohužel vstávám vždy jako poslední.

"U Merlina, Siriusi, hrabe ti?!" zamručel James nespokojeně. 

"Rozhodně ne" uchechtl jsem se a radostně zatleskal.

"Potřebuju vaši pomoc. Je čas pomstit se té malé mršce!"

"Co tě napadlo?" zajímal se okamžitě aktivní James a už si nasazoval brýle.

"To vám zatím říct nemůžu. Ale bude to hustý"

***

"Ahoj květinko" pozdravil jsem Stelu uctivě potom, co jsme se k ní nakýblovali na lavičku.

"Nazdar, ty nevychované hovado" zamumlala chladně a strčila si do pusy meloun na vidličce.

"Ale notak zlato, máme krásné ráno. Nebuď tak zahořklá" zašklebil jsem se na ni a ona jen protočila oči. Hmmm..

"Víš, někdo by ti tenhle otrávený, nudný výraz z tváře měl smýt. A já si myslím, že jsem pro to ten praví" usmál jsem se na svým bílým chrupem a o deset vteřin později, mezi kterými mi věnovala ještě jeden znuděný, otrávený pohled, se na ni začaly vylévat kbelíky s různými barvami. Modrá, červená, žlutá, zelená, fialová...

Naše Stela už nevypadala nudně a otráveně. S těmi všemi barvami byla duhově krásná. Doslova duhově.

"Blacku!!!!!!!!!!!!!" zaječela na celou Velkou síní a já tušil svůj další trest od McGonagalové. Ajajaj.