6. listopadu
jdeme na to. ne, vlastně, proč jsem se rozhodla to vůbec někomu vykládat. nemám už problémů dost? očividně, asi ne. dobře, nechme toho, jsem tady protože mám takový pocit že bych se mohla vypovídat. takže, ahoj, právě sedím, nebo spíš ležím ve své posteli a snažím se trochu učit na zítřejší den na vejšce. ale nějak to nejde, musím na všechno pořád dokola myslet. na něho, jeho ruce, vlasy, oči, postavu, hlas, prostě se ho zkrátka jednoduše nemůžu zbavit. ani bych to nechtěla. ale myslím v myšlenkách, celkem "zaclání výhledu". musím něco dělat, notak, přece tady nebudu posedávat celý den. rozhodla jsem se tedy vstanout z postele a dát se směrem lednička. podívat se co musím koupit. po cestě do kuchyně jsem si vzala nějakou mikinu, která byla pověšená na opěradle křesla, mobil, peníze a klíče. následně jsem otevřela lednici. bylo v ní mléko, máslo, pár vajec, nějaký sýr a zelenina. měla bych se asi víc starat o stravu. popravdě bych si teď šla znova lehnout do postele. třeba bych něco kreslila, nebo hrála na kytaru. poslední dobou jsem celkem kreativní. od té doby co ho znám, mám hodně nápadů, jenže, nemám na to abych je zrealizovala, jsem na to až moc slabá. vždycky jsem taková byla.
no nic, co bych asi dál měla říct. jo, skončila jsem u toho že půjdu nakoupit. přešla jsem do chodby, kde jsem došla k lavičce a botníku, vytáhla jsem nějaké staré boty a obula si je. v hlavě jsem si uspořádala co všechno musím koupit a vyšla jsem z bytu. po schodech jsem seběhla až k východu, kde jsem otevřela těžké skleněné dveře. tenhle panelák je jeden z nejstarších z naší ulice. všechny jsou takové hezké a opravené, jenom ten kde bydlím já je pořád starý a ošuntělý, ale víte co? mě je to celkem jedno. dveře za mnou práskly a já se po několika dnech nadechla čerstvého vzduchu. počasí bylo celkem přijatelné, trochu poprchávalo, ale vítr nefoukal, země ještě nebyla promočená a vzduch voněl po dešti. já mám celkem déšť na rozdíl od ostatních ráda. sice nemám ráda slejváky, ale mírný déšť přece nikdy nikomu neublížil. když jsem byla malá, vždycky když pršelo, chodívali jsme s bratrem ven skákat do kaluží. jo, teda, mám bratra, je o něco starší, ale ne o tolik, že by to stálo za řeč. kdysi bývával mým rytířem, ale to se změnilo, když jsem se přestěhovala do mého bytu a on se odstěhoval do jakési chaty v lesích, je tak trochu samotář. nikdy jsem ho tam nebyla navštívit, není to zas tak dlouho co se tam přestěhoval. ale je celkem dlouhá doba od našeho posledního setkání. bylo to přesně před rokem. jako každý rok mi 6. listopad připadá horší než ostatní listopady a ještě milionkrát horší než jiné dny. prostě mě 6. listopad poznamenal natolik, že se o tom zrovna dneska nechci bavit. mám dost smutku, pročpak bych si měla dělat další.
otevřela jsem dvířka od malého obchůdku kam chodím každý týden pro potraviny. nic zajímavého. dveře zaskřípaly a ozval se malý zvonek, který oznámil můj příchod. přistoupila jsem k pultu a chvíli počkala. zezadu vykoukla hlava paní Silurové, která je majitelka tohoto obchůdku. proč si to pamatuju? jen tak, pamatuju si hodně nepodstatných malých detailů. jsem prostě taková. "jé ahoj Stello? potřebuješ něco?" zeptala se paní Silurová, je o mnohem starší než já, ale staří lidé jsou většinou velmi chytří. tak je to i v jejím případě. "dobrý den, chtěla bych koupit nějaké jídlo, asi ovoce, chleba, mouku, čaje, a nějaké cereálie." vyjmenovala jsem pár výrobků, které bych potřebovala koupit. kývla. "fajn fajn, počkej tady Stello, donesu ti to." usmála se na mě a znova zmizela vzadu. porozhlédla jsem se po obchodě. pár květin, které zaplňovaly zdi a výlohu. obrazy na stěně, u kterých jsem dokázala jen pouhým pohledem určit autora. studování dějin umění se trochu vyplatilo. malý stoleček v rohu se svíčkou a křesílko. Znaveně jsem se do něj svalila a sledovala tikání hodin na stěně. Z počítání mě vytrhl teprve zvonek, co se rozeřval po celém obchodě. podívala jsem se směr dveře, stál v nich on. bože, pomyslela jsem si, proč zrovna musel jít do tohoto obchodu, je tu milión jiných a proč zrovna teď. trochu jsem se narovnala, zatím si mě nevšiml, ještě je to dobrý. najednou se na mě ale otočil. naše pohledy se střetly. moje srdce se rozbušilo, moje tváře jako kdyby hořely. "ahoj." usmál se. "ahoj." trochu jsem si odkašlala. bylo to takové divné setkání. "proč seš tady?" zeptal se a svalil se do druhého křesla. "šla jsem nakoupit, ty seš tady asi ze stejnýho důvodu že?" chtěla jsem se dozvědět, proč třeba vybral zrovna tenhle obchod, jestli je vegetarián, nebo ne, jestli má rád rajčata, nebo brokolici. prostě jsem chtěla vědět malé detaily. jako chci vždycky.
"ani ne, spíš jsem přišel za babičkou." znova se na mě podíval. v jeho očích šlo vidět mnohem více radosti než v těch mých. jako neviděla jsem svoje oči, ale jsem si stoprocentně jistá. přemýšlela jsem jestli moudrost zdědil po ní. mezi náma najednou nastalo šíleně dlouhé ticho. chtěla jsem mu říct jak moc mi chybí když ho nepotkám v chodbách naší obrovské školy, nebo naopak jak šťastná jsem když ho někde náhodně potkám, jak vřele se cítím uvnitř když mě pozdraví před všemi jeho kamarády, kteří ani neví kdo jsem. chtěla bych mu někdy ukázat, že jsem víc než jenom jedna holka z jeho školy. chtěla bych mu říct že se s ním chci bavit a že mě zajímá. ale jak? kdy? proč vlastně? nikdy se k tomu stejně nedokopu a ani v konverzaci nedostanu. "ah ahoj Filipe." řekla sladce paní Silurová. "tady máš ty potraviny Stello." usmála se a podala mi sáček se vším co jsem požadovala. podala jsem ji peníze a řekla ať si zbytek nechá. potom jsem se rozloučila s ní i s ním. Zamávala jsem jim a vydala se ven z obchodu. natáhla jsem si kapuci na hlavu a v dešti šla až domů přitom jsem na něho musela pořád myslet. nemůžu prostě přestat. zastrčila jsem si sluchátka do uší abych se odreagovala.
It's always around me, all this noise
But not nearly as loud as the voice saying
"Let it happen, let it happen (It's gonna feel so good)
Just let it happen, let it happen"
All this running around
Trying to cover my shadow
A ocean growing inside
All the others seem shallow
All this running around
Bearing down on my shoulders
I can hear an alarm
Must be warning
I heard about a whirlwind that's coming 'round
It's gonna carry off all that isn't bound
And when it happens, when it happens (I'm gonna be holding on)
So let it happen, let it happen
bye, ejva.
