Jako voda a oheň-ÚPRAVA

2. Jonas

„Robine, okamžitě vrať Amandě tu panenku, nebo volám rodičům." Pohrozila jsem malému pěti letému klučíkovi. Byl to syn mexického velvyslance a jeho matka z něj chce mít dalšího prezidenta a tak se podílí na jeho výchově víc než dost a potřebuje, aby neměl ani poskvrnku v záznamech. Jeho otec ji v tom samozřejmě podporuje a tak se snaží veškeré záznamy mazat a všechny podplácí. Když posledně Robin odnesl ze školky nějakou hračku, jeho otec mi okamžitě nabízel víc peněz, než bych vydělala za celý rok. Řekla jsem ne a můj šéf z toho nadšený nebyl. Ale do záznamů jsem to nedala.

„Ne! Mamince nevolejte! Zase mi dá na zadek a začne křičet na tatínka, že je "nemožný příklad muže pro svého syna"!" Vykřikl téměř zděšeně a hodil po Amandě tu panenku. Trefil ji do hlavy tou porcelánovou hlavičkou a Amanda se rozbrečela.

Amanda byla dcera britského velvyslance a ten toho mexického nemá moc v lásce. A já nechtěla způsobovat potíže.

„Amando! Jsi v pořádku?" Odkryla jsem její tvář, kterou si do teď zakrývala rukou. Netrefil ji do oka a to bylo pozitivní. Měla ale na čele červený flek na čele.

„Pojď. Půjdeme to ochladit. A ty, Robine, jdi do mé kanceláře." Podívala jsem se mu do očí a potom vzala Amandu do dívčí koupelny. Byla celá fialovo růžová a celkem mně svazovala. Proto mi bylo trochu špatně, když jsem jí chladila tu hlavu.

„Bolí tě to, Amando?" Podívala jsem se na ní. Svýma hnědýma vlasama a zelenýma očima uměla uhranout a já měla podezření, že se Robinovi líbí.

„Ne. Nebolí. A vy byste měla jít za Robinem. Já se o to postarám." Usmála se a podržela si tam ten ručník. Usmála jsem se na ní taky a šla za Robinem.

„Robine. Proč tohle děláš? Ona se ti líbí?" on seděl na židli a já ho chytla za ty jeho malé ručičky a dřepla si před něj.

„Ne, slečno Eriko." Vypadal, že se každou chvíli rozbrečí. A taky ano. Vrhnul se mi kolem krku a rozbrečel se.

„Ale no tak. Šššš." Utěšovala jsem ho. Najednou někdo zazvonil na mojí třídu a já musela jít otevřít. Robin se ale mermomocí nechtěl pustit, tak jsem ho nesla s sebou ke dveřím v náručí. Celou dobu jsem ho hladila v jeho černých vláskách. Došla jsem s ním ke dveřím a tam stál pan Harley a Robinovi rodiče.

„Do-dobrý den." Vykoktala jsem ze sebe. Robinova matka si při pohledu na jejího syna v mé náruči odfrkla.

„Dobrý den, slečno Radleyová. Přišli jsme kvůli minulému incidentu s Robinem. A váš šéf se uvolil to také řešit."

„Ale ano, madam. Máte na mysli odnesení autíčka z prostorů školky?" Optala jsem se a doufala jsem, že nemyslí ten incident, co se stal před chvílí. Já vím. Jsem trošku paranoidní, ale mohl sem nechat nainstalovat kamery.

„A co jiného taky." A vešla do třídy a zamířila rovnou do mé kanceláře. Její manžel šel hned za ní. Já jsem se strachem v očích vyjeveně podívala na Jonase a on se na mně podíval spíš překvapeně a hodil po mně pohled stylu: Proč máš sakra v náručí Robina?

Rty jsem zaartikulovala, že je to na dlouhé vyprávění.

Společně jsme došli do mé kanceláře a řešili Robina. Ten malý klučina na mně celou dobu vysel. Když jeho rodiče odcházeli, on šel samozřejmě s nima, ale vypadal, že bude každou chvíli zase brečet. Po chvíli si přesně na čas přišli pro ostatní děti jejich chůvy. Začala jsem uklízet, ale najednou se na mně někdo ze zadu nalepil. Zvedla jsem se a zjistila, že je to Jonas.

„Jonasi, co blbneš?" Zasmála jsem se. On ale zvážněl.

„Zvu tě na večeři. Buď přesně v sedm před tvým bytem."

„Jonasi, já mám přítele."

„A kdo řekl, že je to rande?" Mrkl a odešel.