Jako voda a oheň-ÚPRAVA

4.Nové dítě

Po chvíli ticha z něj přece jenom něco vypadalo.

„Cože?"

„Jo, slyšel si dobře. Je těhotná a ty jsi otec."

Další dlouhou chvíli bylo ticho a pak si vzal kalhoty a prostě odešel. Já okamžitě vyběhla za ním. Chytla jsem ho za ruku a otočila si ho čelem k sobě.

„Sakra Tome. Zachovej se jako chlap a postav se k tomu čelem." Začala jsem v klidu a díval se mu u toho do očí. V jeho hnědých pralinkách se zračil vztek. Jenom vztek. Narovnal se a rysy mu ztuhly.

„Ne. Nepostavím. A víš proč? Protože to dítě nemůže být kurva moje!" Zahřměl, až jsem se ho lekla. Udělala jsem malí krok dozadu, sotva patrný a dál se mu dívala do očí a on mi odpověděl na mojí nevyřčenou otázku.

„Já nemůžu mít děti. Doktor mi řekl, že je asi pětiprocentní šance, že bych mohl mít někdy dítě a to by ta ženská musela být sakra plodná!"

Pořád jsem byla vyděšená, ale ne tolik a překonala jsem všechno, co mi v tom bránilo a obejmula ho. On mě na oplátku políbil lehkým polibkem na rty a jenom se nechal objímat. Měla jsem celou dobu zavřené oči, a když jsem je otevřela, uviděla jsem na chodbě stát Stellu. Pustila jsem Toma a ukázala na Stellu. Tom se otočil a popošel k ní. Stella mi nepatrným pohybem ruky naznačila, abych šla zpátky do bytu. Podívala jsem se na tu spoušť, co jsme po sobě s Tomem nechaly a začala ji uklízet. Zvedla jsem vázu, co jsme v zápalu vášně shodili a zametla ty střepy. Ohřála jsem tu večeři znova a začala jíst.

Po chvíli přišla Stella a měla červený oči. Brečela.

„Stello? Co se ti stalo?" zeptala jsem se, i když jsem už předem znala odpověď.

„Tom se se mnou rozešel. Řekl, že jestli to dítě jeho je, tak že alimenty platit bude a budeme jen kamarádi a bude ho vídat, ale jestli ne, tak budeme jenom kamarádi. Já souhlasila. Ten rozchod se stejně nedal oddálit. Už jsme si prostě nerozuměli." Vypadala, že je s výsledkem spokojená, tak jsem se rozhodla dál nerejpat a šla se osprchovat.

Svlékla jsem se a vlezla do vany.

Ráno

Ráno jsem šla připravit mně a Stelle palačinky k snídani. Když jsem dodělávala tak čtvrtou, Stella konečně vstala. Přišla tam ve svém oblíbeném šedém kostýmku.

„Sluší ti to."

„Děkuju. A neměla by jsi být už taky oblečená?"

„Ne ale už jsem se nasnídala, takže mám dost času." Usmála jsem se a šla se převléknout. Když už jsem byla navlečená ve svém oblíbeném černém tričku, zazvonil m mobil. Rick. Okamžitě jsem mu to zvedla.

„Ahoj Ricku!" Řekla jsem nadšeně. Byl na pracovní cestě a dlouho mi nevolal a já byla frustrovaná po všech stránkách. Teda po včerejšku díky Tomovi po všech ne.

„Ahoj Erico. Promiň, že jsem dlouho nevolal, ale měl jsem spoustu práce. Ale dnes se vracím."

„Jestli za mnou přijdeš do práce s kyticí mých nejoblíbenějších růží, je ti odpuštěno." Usmála jsem se. Bylo mi jasné, že to nemůže vidět, ale jestli mně znal, tak to měl poznat, no ne?

„Dobře. Tak zatím pa, zlato." Položil to. Byla jsem strašně natěšená. Rychle jsem si ke svému triku vzala kraťasy v barvě vojenské zelené, vlasy si učesala do culíku a obula si modré balerínky. Hurá do práce!

*

*

„Nové dítě? Uprostřed semestru? To se mi moc nezdá." Zavrtěla jsem hlavou nad Jonasovou zprávou. Ta holčička se jmenovala Dana, ale její rod tam nikde nebyl. Ale rodiče tam byly. Slečna Marokovska a pan.... To si ze mně Jonas musí už dělat prdel!