Obyčejná

22.kapitola

O osm měsíců později...

Každým dnem čekám až to přijde.Bojím se nevim jak to probíhá.

Huy se poslední dobou furt motá kolem Dary.Nevím co si o tom mám myslet.

Mé myšlenky narušila ukrutná bolest.Máma za mnou vyběhla vběhla do pokoje,aby věděla co se děje.

Praskla mi voda a máma mi oznámila,že je to tady.

Zavolala sanytu a ta mě odvezla do nemocnice.

O pár hodin později to doslova začlo.Ukrutná bolest,už nikdy nechci dítě!Huy přišel a chytil mě za ruku.

Rychle a z hluboka jsem dýchala,jak to bylo v knížkách o těhotenství.

Ležela jsem tam v bolestech a mačkala Huymu ruku.

Konečně už bylo po všem a já si oddychla.

Podali mi mé dítě.Byla to krásná holčička.Huy se na ní usmíval a oči měl otevřené a rozzářené jako nikdy před tím.

O dva dny později mě pustili s dítětem domů.Dali jsme jí jméno Megan.Tak se jmenovala moje babička,kterou jsem měla moc ráda,ale už umřela.

Huy se mi vůbec neozýval.Bojím se,že je zas s Darou.

Někdo zaťukal na dveře a vešel do vnitř.Bylo to máma a držela jakousi obálku.

"Angles,tohle je pro tebe"řekla,podala mi obálku a odešla než jsem stačila něco říct.

Byla od Dary!....

Nevím zdali jí mám otevřít nebo ne.Co když to je něco o Huym?Bojím se to otevřít,říká se co oči nevidí to srdce nebolí,ale musím vědět co v té pekelné obálce od Dary je!..