Undertale - Zlatá duše

1.díl - Ztráta paměti

Tma. To je jediné co jsem si pamatovala, než to všechno začalo. Jenom černočerná tma. Nevěděla jsem co se stalo, jak jsem se tam dostala, a ani... počkat asi moc nevíte o čem mluvím, že jo? Tak pěkně od začátku.

Jmenuji je Mary, je mi 16 let, výška 176cm, bruneta, štíhla postava a to je všechno co vám můžu o sobě asi tak říct. Na víc se mě už radši neptejte. Já sama to nevím. Vlastně víc věcí o sobě nevím. Jak to? Utrpěla jsem velký otřes mozku. Co jsem dělala? No, vypadá to že jsem spadla do obří propasti. Nevím jak jsem se k tý propasti dostala, ale jediný co o tom vím že to byla sakra velká výška. Podle toho to tak dopadlo. Byla jsem v bezvědomí víc jak 5 hodin a to co mě čekalo, když jsem se probudila tak mě dost zaskočilo. Byla jsem v úplně cizí místnosti. Ano sice jsem měla otřes mozku, ale přísahala bych bohu že jsem tu určitě NIKDY nebyla! Ale stejně mi ta místnost byla nějaká povědomá.

Celá místnost měla oranžovové zbarvení, postel ve které jsem ležela byla na pravé straně skoro u zdi, jenže mezi postelí a zdí leželi na zemi 2 plyšáci tak se nedala odsunout úplně ke zdi. Dále za postelí v pravém, horním rohu byla lampa ke který se nedalo dostat, protože cestu blokovala skříň. Takže díky bohu, že tahle lampa právě nesvítila, protože kdybych tu měla zase přespat, tak bych asi v noci neusla. Hned vedle skříně stál stůl na kterém byly různé věci jako například zarámovaný obrázek nebo sbírka něčeho co jsem nikdy předtím neviděla. Hned vedle potom byl boxík a nad ním na zdi byl přišpendlený obrázek květiny, který byl velmi roztomilý a jako poslední vedle boxíku v levém horním rohu byla lampa která osvětlovala celou místnost. A po zbytku místnosti byl položen hrozně velký koberec.

Všimla jsem si že něco na tom koberci leží a vypadalo to jako koláč. Nevěděla jsem jestli mám vůbec vstávat z tý postele. Co když je to nějaká léčka? Co když se mě snaží někdo otrávit? Najednou jsem ale slyšela hrozně divnej zvuk a snad po minutě jsem si uvědomila, že to byl můj žaludek. Měla jsem tak hroznej hlad, že bych snědla i TRAKTOR (ano vím, divný přirovnání). Tak jsem si řekla, že mi stejně nic jiného asi nezbývá. Připlazila jsem se k tomu, vzala si talíř s koláčem a vidličku do ruky, kousek jsem si ukrojila a pomalu jsem si ten kousek dala do pusy. Po chvilce žvýkání jsem si všimla že je to opravdu past. Jenže to byla past na moje CHUŤOVÉ BUŇKY! Ta smíchaná chuť karamelu a skořice byla tak výtečná, že jsem to ani nestačila postřehnout a už ten kus koláče jsem celý snědla. Bohužel jsem si uvědomila, že ten koláč by se tu jen tak sám neobjevil a v tom případě tu musí být někdo se mnou. Okamžitě se mi na to pomyšlení sevřel žaludek a udělal se mi knedlík v krku. Nevěděla jsem co mám dělat. Jestli za:
a) mám zůstat v tom pokoji dokonce svéhot života
b) hned se zase uvést do bezvědomí a tak získat čas na vymyšlení budoucího plánu (NAPROSTÁ KRAVINA!!!)
c) prostě zatnout zuby vyjít ze dveří a podívat se kdo tu je
Rozhodla jsem se pro c), protože osoba která by mi chtěla ublížit, by mi přece nedělala tak super koláč! Nebo snad jo? To už bylo jedno. Šla jsem ke dveřím, pomalu je otevřela a tichým krokem jsem šla z mé strany doprava. Chodba byla docela dlouhá, ale když jsem ušla aspoň 15 kroku, už jsem viděla tu "osobu" a nemohla jsem věřit vlastním očím. V tu chvíli jsem si myslela, že to co prožívám je nějakej PRAŠTĚNEJ sen! Měl to být, MUSEL to být!!! Ale ne... Tu postavu co jsem viděla tak to byla...
Pokračování příště